Členy v angličtině: Co to je a proč nám dělají takový problém
Když se řekne „člen“, nejednomu z vás naskočí husí kůže. Další možná netuší, co to přesně znamená, a ostatní raději dělají, že neslyší. Ano, takto na anglické členy většina studentů skutečně reaguje. Co to ty proklaté členy tedy jsou a proč je nemáme rádi?
Kdy se členy používají
Angličtina, jako mnoho dalších řečí řečí (s výjimkou češtiny) má členy dva – neurčitý a určitý. Člen je krátké slůvko, které existuje kvůli podstatnému jménu, váže se k němu a blíže určuje, jaké to dané podstatné jméno je. Dáme si nejprve několik příkladů.
Podstatná jména jsou věci, zvířata nebo lidi, a tudíž například slova „pes“, „podlaha“ nebo „muž“ jsou podstatnými jmény. Čeština, jak jsme již zmínili, členy nepoužívá. Angličtina ale ano – a co je „horší“, jejich používání není dobrovolné. Pravidla pro členy jsou nekompromisní a podstatná jména (až na výjimečné případy) se bez nich vyskytovat nemohou. Pojďme si tedy ukázat, jaká pravidla pro členy platí.
Pravidla pro neurčitý člen
Když čeština řekne „pes“, angličtina nemůže říci pouze „dog“, což je přesný překlad slova „pes“. Protože „pes“ je podstatné jméno v jednotném čísle, musíte v angličtině jednat v souladu s nejdůležitějším pravidlem pro členy, které zní:
→ neurčitý člen stojí před každým počitatelným podstatným jménem v jednotném čísle – a tedy
pes … a dog
Máme psa. … We have a dog.
podlaha … a floor
To je podlaha. … It is a floor.
Bylo by nesprávné slovo „podlaha“ překládat jako „floor“ a větu „To je podlaha“ jako „It is floor.“.
Neurčitý člen slovo nijak blíže neurčuje. Říká o něm konkrétně dvě věci, a tudíž že daná věc je jedna (je v jednotném čísle) a že je nějaká (tedy nekonkrétní).
Řekneme-li větu „We have a car.“, znamená to, že máme auto. Aut je na světě ale obrovské množství. My máme jen jedno z nich. Jedno a nějaké. V této větě jej nechceme blíže určovat. A to je celá záhada neurčitého členu. Používá se tedy před každým podstatným jménem, které se vyskytuje v jednotném čísle.
Druhá varianta neurčitého členu
Neurčitý člen „a“ má však ještě jednu variantu – „an“ – která se za účelem lepší výslovnosti používá, pokud podstatné jméno začíná na samohlásku.
Například slovo „jablko“ se anglicky řekne „apple“. Respektive nikoli „apple“, ani „a apple“, ale „an apple“. „A apple“ se totiž nečte úplně příjemně. „An“ je pouze varianta neurčitého členu „a“, platí pro něj vše, co jsme zmiňovali výše, a používá se tedy tehdy, pokud slovo za ním stojící začíná na samohlásku (a, e, i, o, u). Důležité je zdůraznit, že na samohlásku skutečně musí začínat slovo za ním stojící – angličtina totiž neurčitý člen používá i tehdy, když se před podstatným jménem vyskytuje jméno přídavné. Například:
„zelené jablko“ se do angličtiny přeloží jako „a green apple“.
Jelikož jde o výslovnost, nezáleží na tom, že slovo „apple“ začíná na „a“, což je samohláska. Bezprostředně za členem se totiž vyskytuje slovo „green“, které na samohlásku nezačíná, a proto bude člen obvyklé „a“. Nebo naopak například „zajímavá kniha“ se přeloží jako „an interesting book“, přestože „book“ začíná na souhlásku. Slovem, které ovlivňuje člen, je totiž slovo„interesting“. Proto „an interesting book“.
Toto je to nejdůležitější ke členu neurčitému.
Člen určitý
Druhým anglickým členem po neurčitém „a“ a „an“ je člen určitý – „the“. Člen určitý má jedno jediné pravidlo, a to že dané podstatné jméno určuje. Zpravidla (téměř vždy) se tedy také překládá, a to jako ten, ta, to, ti či ty. Daná slova totiž určuje, a proto je nutné jej přeložit. Podívejte se na následující příklady:
It is a cat. The cat has four legs. … To je kočka. Ta kočka má čtyři nohy.
Finally, I bought the car. … Nakonec jsem si to auto koupil.
The clerk was angry. … Ten úředník byl naštvaný.
Rozdíl mezi neurčitým a určitým členem
Ta kočka, to auto, ten úředník. Všichni jsou konkrétní, neboť jsou součástí nějaké specifické situace, v níž se jednalo pouze o ně a ne o žádné jiné kočky, auta nebo úředníky. Toto je velmi důležité a je to hlavní rozdíl mezi členem neurčitým a určitým.
Podívejme se na příklady:
Finally, I bought a car. … Nakonec jsem si koupil auto.
Tato věta nás informuje o tom, že si mluvčí koupil auto. Netušíme jaké, vůbec nic o něm nevíme. Víme pouze, že to bylo auto. To je vše.
Finally, I bought the car. … Nakonec jsem si to auto koupil.
V této větě naopak již víme, o které auto se jedná. Mluvčí může takovou větu říci pouze tehdy, když ví, že nám o daném autě již říkal nebo jsme se na něj s ním byli například podívat. Druhý den se jej tedy ptáme „Tak co?“ a on odpovídá „No nakonec jsem to auto koupil!“.
Jak si můžete všimnout, jediné, co je v těchto větách odlišné, je právě onen člen. Taková maličkost, řekli byste si. Ano, je to opravdu malé slovíčko. Ale má obrovskou sílu. Má sílu změnit význam věty tak, že v určitém kontextu je použitelná pouze ta správná varianta a ta druhá nedává smysl.
Použití určitého členu
O členu neurčitém jsme si říkali, že říká, že daná věc je 1) nějaká a za 2) jedna.
U členu určitého je to tedy tak, že říká, že věc je 1) konkrétní. A za 2)? Toto je právě to, co je na členu určitém skvělé – k množství se totiž nevyjadřuje. Člen určitý vůbec nezajímá, kolik daných věcí je. Jediné, co dělá, je, že je blíže určuje. Můžete jej tedy klidně používat i u množného čísla či u jiných druhů podstatných jmen (nepočitatelná a pomnožná slova).
Pojďme si dát pár příkladů:
The trousers are dirty. … Ty kalhoty jsou špinavé. (pomnožné)
Have you found the keys? … Našel jsi ty klíče? (množné)
Where is the money? … Kde jsou ty peníze? (nepočitatelné)
Shrnutí pravidel pro oba členy
Toto jsou tedy ty nejdůležitější pravidla pro neurčitý i určitý člen – shrňme si je ještě jednou:
„a“, „an“ … 1) nějaké slovo
2) jednotné číslo
příklady: a man … muž
a house … dům
a cat … kočka
„the“ … 1) konkrétní slovo
2) jakýkoli typ podstatného jména (jednotné, množné, pomnožné, nepočitatelné)
příklady: the cars … ta auta
the glasses … ty brýle
the milk … to mléko
Na závěr si pojďme vyzkoušet přeložit pár vět:
Bydlíme ve městě. (We live in a town.)
Co říkal ten prodavač? (What did the shop assistant say?)
Jsme přátelé. (We are friends.)
Ti lidé mluvili o psech. (The people spoke about dogs.)
Věříme, že nyní je Vám problematika členů jasnější a jste si v ní jistější.
Chcete si členy důkladně procvičit a zažít? Projděte si poctivě záznam z tohoto webináře. ↓
autorkou tohoto článku je
Dominika Pašková
zakladatelka jazykovky Perfect World