Jistě víte, o čem je řeč. Připlazí se ve zcela nevhodnou chvíli, celé nás pohltí a pak ze sebe jen horko těžké vydáme „Sorry.. I don´t speak English“. Ano, mluvím o strachu z mluvení. Jedná se o zdaleka nejčastější problém studentů naší školy, a tak jsem se během tvorby první lekce nového konverzačního kurzu zamýšlel nad tím, jak vůbec vzniká a co se s ním dá dělat.
První krok je zjistit, z čeho máme ve skutečnosti strach. I když říkáme, „že se bojíme mluvit anglicky“, málokdy s tím má angličtina co do činění. Máte strach udělat chybu, jako tomu bylo na střední škole, když váš okřikovala učitelka? Nebo je to spíš o tom, co si o vás následně budou ostatní myslet? Definováním tohoto problému a jeho případné sdělení lektorovi může značně urychlit proces zbavování se tohoto strachu. Jednak vám lektor lépe přizpůsobí plán výuky, ale také sami budete vědět, na co se soustředit. Tím, že budete označovat jazyk za problém, jak to často bývá, si akorát k učení vybudujete nechuť, a to byste přeci nechtěli.
Jako okamžitý lék na strach se často nabízí mantra „prostě musíš být více sebevědomý“, ale to ani ti největší machři z nás nedokážou na povel ovlivnit. Sebevědomí jako takové přichází jedině s nabytými znalostmi, osvojením jazyka a také opakovanými pokusy o konverzaci, které se postupně začnou stávat úspěšnými. Soustřeďte se raději na zlepšování se v daném jazyce nežli na to, zda jste dostatečně sebevědomí či nikoliv. Hlavní je se nevzdávat, investovat do jazyka potřebný čas a zkoušet mluvit. Ono to pak přijde samo.
Abyste na jazyku mohli pracovat efektivně a systematicky překonávat váš strach, je třeba si nastavit jasný cíl a následně i plán, jak se k němu dostanete. Čím konkrétnější budete, tím lépe. Skvělý cíl například může být „za půl roku si udělám zkoušku FCE (B2) z angličtiny“ nebo „na jaře pojedu do Ameriky za synem a zvládnu to bez překladače“. Doporučuji si nastavit tak vysoký cíl, že ve vás zprvu bude vyvolávat strach/nervozitu. Může se zdát, že by toto mohlo studenty odradit od toho se vůbec pokus cíl splnit, ale v tu chvíli nastupuje plán. Nastavte si s k hlavnímu cíli i několik menších cílů, které povedou k velkému finále. Vezměme si příklad, kdy začátečník chce jet do Ameriky a má strach z mluvení. Prvním krokem by mohlo být začít chodit na lekce a mluvit s lektorem. Pak třeba konverzace v angličtině se zahraničním kolegou, prezentace v angličtině, telefon se šéfem… Opakované překonávání sebe sama je prostě jeden z nejlepších léků na zmiňovaný strach.
Než se vydáte na tuto jazykovou cestu, závěrem bych vám rád připomněl, že nikdy nebudete mluvit perfektně. Prostě to není možné, a i rodilí mluvčí toho zřídkakdy dosáhnou. Podívejte se třeba na naši češtinu – mluvíte neustále bez chyb a se skvělou výslovností? I mistr tesař se někdy utne. Když se přehnaně soustředíte na to, aby váš projev byl perfektní, začnete se tak akorát zasekávat. Místo toho by vaším cílem měla být přirozenost a plynulost. A k přirozenosti občas nějaká ta chyba patří. Držím vám palce a těším se, až si někdy popovídáme v angličtině anebo jiných jazycích, co se učíte!
Samuel Zheng
lektor a ředitel jazykovky Perfect World