Angličtina - Němčina - Španělština - Francouzština - Italština - Ruština

ONLINE výuka – jak to chodí a jak to může jít

S výukou přes počítač je to tak trošku jako s koronavirem – před pár lety nikdo netušil, že něco takového existuje nebo existovat bude a dnes je to neodmyslitelnou realitou všedního dne. Možná trošku přeháním, možná jen ty roky trošku nesedí. Fakt je však ten, že online se dnes „musí“ učit každé dítě školou povinné, a to bez ohledu na to, zda se mu to líbí nebo ne. Na jednu stranu je to skvělá příležitost, protože bez onlinu bychom byli namydlení, na druhou stranu se online lekce postupem času stávají noční můrou každého druhého rodiče – jak to nesou děti, nemohu zcela soudit.

Účelem a cílem tohoto článku je pomoci učitelům přijmout online výuku jako funkční způsob učení a nahlédnout některé její prvky, které jim možná doposud zůstaly skryty, a zároveň dát rodičům i dětem příležitost vnímat online výuku jako efektivní možnost posunu v daném předmětu nebo látce, když se všechno dobře pojme a připraví – možná bych měla ještě dodat, když se tomu otevřou i naše srdce. Ale o tom až za chvilku. Píši tedy pro Vás, milí učitelé, rodiče, i děti, abychom si to společně udělali co nejpříjemnější a zvládli jsme to.

online výuka

Moje začátky online výuky

Když jsem poprvé slyšela o tom, že se u nás v jazykovce chce někdo učit online přes skype, byla jsem k tomu dost skeptická. Bylo to asi před pěti lety a tehdy mi ten nápad přišel skutečně zvláštní – samozřejmě jsem matně tušila, že nějaká taková výuka existuje, ale vůbec jsem si nedokázala představit její kvalitu ani přesnou podobu. Nicméně poptávka si to tehdy žádala, a tak jsme vytvořili nějaký model skype lekce, který jsme začali aplikovat. Kupodivu fungoval velmi dobře, studenti dělali pokroky a díky našim výukovým videím na youtube, která měla dosah na celou republiku, bylo poptávek po tomto stylu učení stále více. Osobně jsem online začala učit možná rok poté, co jsme jako jazykovka tuto službu zavedli, a postupem času jsem si zamilovala efektivitu této výuky.

Zásadní rozdíl mezi online a offline

Online totiž většinou odpadá řešení toho, že student přišel pozdě, protože byla ve městě zácpa, že hledá sešit a nemůže ho najít, že si musí odskočit na záchod apod. Paradoxně bývá student na online lekci většinou velmi dobře připraven. Připojen bývá i několik minut předem, sešit a veškeré případné pomůcky má po ruce, je napitý i najezený, pohodlně usazený a naprosto připravený začít. Zda tomu takto skutečně je, samozřejmě záleží na tom, jaká si s ním předem domluvíte pravidla, a zda je následně skutečně vyžadujete, ale je určitě užitečné si připustit, že to takto může být.

Pojďme se rovnou podívat na to, jaká další pravidla by při online výuce měla platit, aby byla skutečně tak efektivní, jak být může:

  1. Dejte online výuce vážnost

Lekce online trvá omezenou dobu, kterou obě strany předem znají, dohodly se na ní a počítají s ní. Buďte vždy včas připraveni. Mějte s sebou potřebné materiály, pomůcky, výbavu, kterou budete potřebovat. Předem si vyzkoušejte, zda Vám funguje spojení, sluchátka a/nebo mikrofon. Vše se dá v dnešní době otestovat předem, nemusíte čekat, až to zjistíte po začátku lekce. Udělejte si na lekci potřebný čas a zařiďte si předem vše, co potřebujete, abyste byli v klidu a pohodě. Já se třeba před online lekcí vždy dostatečně napiji a vezmu si pití pro jistotu i s sebou, ale to spíše jen pro případ, že by mi vyschlo v puse – rozhodně při lekci nedoháním pitný režim. Předem se také najím, především vím-li, že jdu učit například na 3 hodiny za sebou. Dostatečný přísun energie před lekcí mi zajistí, že během hodiny nebudu muset myslet na to, že mám hlad a co že si to potom dám dobrého, ale budu se moci 100% soustředit na své studenty. To samé by měli udělat studenti – i oni budou moci pak při lekci být soustředění a naplno se věnovat tomu, proč si před počítač vůbec sedli.

U malých dětí v tomto mohou pomoci rodiče a určitě je žádoucí, aby pomohli a na tyto „maličkosti“ mysleli – dětem to může hodně ulehčit jejich následnou práci a koncentraci při lekci.

  1. Chtějte (se) učit

Online lekce je z jednoho úhlu pohledu stejná jako lekce offline, lekce ve škole – buď na ní být chceme nebo ne. Když nás ve škole nebavil dějepis nebo matematika, nějak jsme si to tam odseděli, trošku si poklábosili se spolusedícím nebo si během hodiny napsali taháky na test z angličtiny. Online je to stejné – jsme připojeni, učitel nás vidí, může se nás na něco zeptat, ale většinou to spíš neudělá, a my si tak trochu můžeme dělat, co chceme. Stejně to platí i pro učitele – je velký rozdíl, když učitel učí s opravdovým zájmem o látku a o své studenty, skutečně je chce mnoho naučit, využít čas, který právě společně tráví, nebo si jen „odučit“ svých 45 či 60 minut. Upřímně, tohle poznáte, a nemusíte nad tím ani extra dlouho hloubat. Obě strany mají na efektivitě výuky svůj podíl – obě mají dvě možnosti – buď sledovat čas, odpočítávat minuty a lekci využít na 50%, a nebo ji vnímat jako příležitost naučit se mnoho nového či mnoho nového předat, a toto následně smysluplně využít ve svém životě a pokroku.

Pokud jste student a lekce či předmět Vás nebaví, snažte se v nich/ něm najít něco smysluplného pro Vás a Váš život. Věřím, že něco takového existuje pro každého z nás v každém předmětu. Nikdy nezapomenu, jak jsem nesnášela latinu, ze které dneska žiju, protože je na ní postavena polovina anglických, francouzských a španělských slovíček, které jsou mým denním chlebem. Dejte každému předmětu šanci, zaslouží si ji. Pokud jste učitel a máte někdy pocit, že online výuka je prostě opruz, máte jí již plné zuby a svých studentů taky, pak byste měli rychle změnit názor, protože to, co cítíte, je jen a pouze obrazem Vaší vlastní mysli, Vašeho vlastního přístupu. Jaké si to uděláte, takové to máte. Zkuste místo mrhání časem při výuce a touze „mít to všechno už za sebou“, dát každé online lekci, každé minutě v ní, každému studentovi, kterého vyvoláte, šanci stát se jedinečným a vytvořit Váš den, jak to krásně nazývá angličtina ve vazbě „You made my day!“ = „Udělal jsi můj den (speciálním) tím, co jsi udělal/ co jsi řekl / čeho jsi se dopustil apod.“.

Pokud jste rodič a chcete svému dítěti pomoci najít v předmětech a lekcích smysl, mluvte s ním. Zjišťujte, jak může dané vědomosti aplikovat ve svém životě, k čemu je může použít, dávejte mu příklady, zajistěte, ať rozumí tomu, proč se který předmět má učit a co je výsledkem této výuky. Děti jsou úžasné bytosti, které v sobě mají spoustu odpovědí, jen je někdy třeba jim pomoci k nim najít cestu. Určitě to zvládnete!

  1. Vyžadujte / Vykonávejte

Online výuka, stejně jako výuka offline, předpokládá produktivitu a výkon od studenta. Je bez debat, že nestačí si hodinku, dvě týdně švihnout online lekci angličtiny, a spoléhat se na to, že toto mě naučí plynule komunikovat. Stejně je to i s ostatními předměty – ať už se děti v první třídě učí po online číst nebo psát nebo se deváťáci připravují na přijímací zkoušky na střední školy. Všechny tyto situace předpokládají, že učitel během výuky dá studentům základní informace, ukáže jim, jak na to, nechá je, aby si to osahali, zajistí, že ví, jak na to, dá jim prostor si to zažít, a pak jim hlavně, a především naloží úkoly „na doma“. Učitel tím zajistí, že dojde k naprostému zažití a pochopení toho, co je žádoucí. Tyto úkoly ale musí následně někdo udělat a někdo musí zkontrolovat, že skutečně byly udělány. Ten „někdo“ a „někdo“ je student a učitel. Naprosto rozumím tomu, že učitel, učí-li online třeba 15 studentů nebo i více, nemá kapacitu na to, aby každému kontroloval každé cvičení nebo jiný úkol. Vždy to lze ale udělat tak, aby si učitel zjistil, zda studenti udělali to, co měli – krátké prozkoušení/ otázka pro každého studenta často naprosto jasně odhalí, zda student makal či nikoliv.

A moje pozorování? Student bude úkol VŽDY dělat, pokud ví, že učitele daný úkol zajímá, že se na něj zeptá, že jej z něj prozkouší, že jeho vykonání bude předpokladem k tomu, aby mohl student v další lekci plynule navázat něčím dalším. I malé sedmileté dítě bude mít mnohem větší ochotu a zájem udělat takový úkol, o kterém už předem ví, že bude skutečně vyžadován, než takový, o kterém se učitel už ani nezmíní a nebo se jen zeptá, zda jej všichni udělali. I takto malé dítě dokáže rozlišit mezi tím, co je nutné a co ne. Učitelé, berte svoji výuku vážně, chtějte předávat smysluplně a efektivně, a vyžadujte. Brzy uvidíte, že Vaše děti, Vaši žáci, Vaši studenti, budou svědomitější, lepší a budou mít větší ochotu a chuť s Vámi trávit čas.

Závěrem

To nejdůležitější, co bych Vám ohledně online výuky tímto článkem ráda předala, je fakt, že její efektivita, příjemnost a výsledky jsou přímo úměrné snaze, míře zodpovědnosti a ochotě obou stran. Ano, samozřejmě může dojít k technickým problémům, jako je ztráta spojení nebo nefunkční mikrofon, ale podobné věci se mohou stát i u výuky offline (student přijde pozdě, je nemocný = vůbec není přítomný apod.), jde pouze o jiné formy. Vše ve skutečnosti stojí a padá na tom, jak moc obě strany chtějí, jak jsou zodpovědné, jak se připraví, jak plní své závazky a jak se podporují. Věřím, že všichni máme na to online výuku zvládnout a že právě ona nás může naučit zase něco více o nás samých. Držím nám všem palce!

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *