Snažili jste se někdy naučit anglicky, ale nikdy jste nebyli dlouhodobě v zahraničí, takže jste neměli výhodu toho, že by se Vám jazyk „sám“ dostal pod kůži? Ne každý má tu možnost nebo zkrátka v minulosti někdy měsíce či roky strávil v cizí zemi, díky čemu by se mohl naučit plynule komunikovat. Ti z nás, kteří se učí anglicky tzv. od stolu nebo zkrátka tak, že zkouší různé kurzy, učebnice nebo aplikace, se většinou v angličtině necítí velmi dobře a po čase to vzdávají nebo jemněji řečeno, přesvědčí sami sebe, že to vlastně zas tak moc nepotřebují.
Tento článek píšu proto, abych možná některým z vás promluvila do duše. Mýma rukama prošli již tisíce lidí s touhou naučit se cizí jazyk, a jen zlomek z nich tuto svoji cestu jednou dokončil a dostal se až do bodu, který si vytyčil jako svůj cíl. Proč? Co jsou ty překážky, ty balvany, které nás zastaví? Odkud se berou ty slepé uličky, které nikam nevedou? Proč se vzdáváme a nedosáhneme těch hodnotných vizí, které jsme si stanovili?
Co nás brzdí?
Upřímně, je to velice jednoduché. Těch nejdůležitějších bodů, na které si musíme dát pozor, těch lákadel, kterým podléháme, je opravdu jenom pár. Přesto mají obrovský vliv a většinu z nás vždycky dostanou. Pokud jste se i Vy ještě nikdy nebyly schopni opravdu dobře naučit anglicky či jinak, vsadím se, že jedno z nich dostalo v minulosti i Vás.
Které to jsou? V tomto článku Vám povím o dvou z nich. A když budete hodní, přidám časem další 🙂
1. Řešíme spoustu nedůležitých věcí
„Nelíbí se mi styl, kterým je to podáváno. Když si v té učebnici čtu, iritují (vadí) mi ty přihlouplé obrázky. Když to video/ nahrávku poslouchám, nesedí mi ten zvuk. Když překládám věty, které mi byly zaslány k překladu, nezdají se mi užitečné. Když mám tvořit svoje vlastní věty, nevím, co mám vymýšlet.“ Znáte to? Řekli jste (si v hlavě) někdy něco podobného? Pokud neumíte obstojně anglicky, vsadím se, že ano.
Řešíme zcela nedůležité věci, místo toho, abychom se soustředili na skutečnou podstatu věci, abychom měli na paměti, o co tady vlastně běží, co je podstata toho, proč a že u toho sedím a makám na tom. Máme žízeň, chce se nám na záchod, musíme si zobnout něco na zub, je nám zima, je nám teplo, máme jiné věci k dělání.
Obecně vzato, nejsme ukáznění. Všichni mí studenti, kteří v minulosti něco v cizích jazycích dokázali, byli schopni přistoupit na moji výzvu a vyžadování velmi vysoké produktivity a zájmu o věc. S nikým jsem se nikdy nebavila o tom, zda se v lekcích pojede pomalu nebo rychle, zda se budou dělat úkoly nebo ne, zda se jim líbí můj hlas nebo by preferovali, abych se tvářila jinak. Toto jsou věci, které musím já jako profesionál vědět naprosto přesně a nejlépe (jinak to mohu zabalit). A co se týče těch nedůležitých věcí, jako je barva hlasu, to, co si zrovna lektor vzal na sebe, nebo fakt, zda se studentovi líbí věty na překlad nebo ne, tak ty se dají nějakým způsobem předem nastavit tak, aby byly co nejvíce v pořádku, ale věřte nevěřte, pozornost na nich bude mít jen a pouze student, který se ve skutečnosti nepřišel naučit anglicky.
Student, který se daný jazyk chce skutečně naučit, bude šlapat jako hodinky. Nebude remcat, že má dělat ještě větu, že to ještě nestačilo, že zase v něčem udělal chybu, a právě proto musíme ještě více procvičit. Nebude říkat, že neví, co má říct, že je to blbé, že není možné vytvořit větu se slovem „komín“ nebo „zatuchlý“. Nebude. Bude sypat z rukávu jednu větu za druhou a nebude nad tím vůbec nijak sáhodlouze přemýšlet, protože rozumí tomu, že jeho lektor je profesionál a ví, co s ním má dělat, aby to neslo ovoce. A za pár chvil to na sobě začne i pozorovat.
Nikdy nezapomenu na svého absolutně nejlepšího studenta. Jmenuje se Jára a učil se u mě francouzštinu. Ten kluk neuměl ani slovo a do pár měsíců mluvil zcela plynule a byl se schopen vyjádřit ohledně všeho, co potřeboval okomentovat, a k tomu výborně rozuměl. Víte, v čem byl Jára přeborník? V dělání přesně toho, co jsem po něm chtěla. Měl 100% víru ve mně a moje know-how a následoval ho. Díky tomu udělal za velmi krátkou dobu velmi rychlý pokrok. Nevykládal mi, jak to myšlení děsně bolí, a jak si to nejdřív musí nějak srovnat a tu větu si předtím, než jí řekne, vlastně potřebuje napsat, apod. Ne. Věnoval se tomu, co bylo důležité, a to nedůležité neřešil.
Naučte se neřešit nedůležité věci. Není to pro každého, stále bude většina těch, která jim stejně a vždycky dá svoji pozornost, aniž by si vědomě uvědomovala, jak moc si ubližuje. Ale věřím, že Vy to zvládnete!
2. Myslíme si, že jsme „strašně chytří“
Ono se to dá docela dobře pochopit, protože většina materiálů, na které na internetu nebo v učebnicích narážíme, nám nabízí pasivní formu přísunu informací. Najdeme si materiál, přečteme si ho (za mě tedy platí, že ho spíš prolítneme než přečteme) a máme jasno. Všechno jasný, to přece už dávno znám, dává smysl, jedem dál. Takhle jsme schopni se v jednom zátahu celkem dost vzdělat – přečteme několik článků, vyzkoušíme spoustu klikacích cvičení, uděláme několik sérií v Duolingu a máme pocit, že jsme toho tolik udělali pro svůj cizí jazyk. Je tohle všechno ale opravdu k něčemu? Jste si jistí, že toto má vliv na Váš pokrok a na skutečnou schopnost reálně použít něco navíc, něco nového, být v něčem kompetentnější, lepší, a neopakovat stále svoji zažitou pohádku, své otřepané fráze a stejná slova? Zajímá Vás odpověď nebo ji víte?
Odpověď je NE. Není to (téměř) k ničemu. V mnoha průzkumech bylo dokázáno, že z toho, co si přečteme nebo nějak pasivně přijmeme, si pamatujeme jen velmi malou část, zlomek, něco mezi 5-10%, ale naopak si pamatujeme až 90% z toho, co uděláme! Prosím, nerozumějte „tomu, co uděláme“ jako slovíčkům, která z řady dalších vyberete jako správná doplnění do té a té mezery. Toto není Vaše aktivní tvorba, toto neaktivuje Vaši vlastní schopnost prvky jazyka aktivně spojit a pracovat s nimi jako s celkem. Toto nezpůsobí, že budete schopni dané věty a konstrukce vytvořit sami, když Vás na náměstí zastaví cizinec a bude se ptát na cestu, když Vám zavolá číslo s jinou předvolbou než +420 nebo když si budete na dovolené v zahraničí chtít popovídat s číšníkem. Ne, opravdu nebudete mít svůj cizí jazyk aktivní a připravený k použití.
Je čas si to přiznat. Fakt, že dobře rozumíte psanému textu a dokážeme s určitou ne 100% úspěšností doplnit vybraná slovíčka do vět, rozhodně nic moc neříká o naší aktivní úrovni cizího jazyka. Vždyť si vzpomeňte na školu a třeba lekci matematiky, kdy se paní učitelka ptala, jestli je všechno jasné. Všem bylo vždycky všechno jasné, ale když se někoho zeptala na konkrétní použití dané věci nebo na shrnutí, všichni zrovna dostali obrovský kašel, museli jít na záchod nebo si zrovna uvědomili, že mají už půl hodiny být u doktora. Stejně tomu je na poradách v práci, když se šéf ptá, zda všichni rozumí a ví, co mají dělat. Pokud chce skutečně zjistit, zda rozumí, musí je to nechat vysvětlit, ještě lépe ukázat, předvést, a nejlépe, je neučit slovy, nedávat jim jen informace, nepovídat, ale nechat je dělat. Pak se teprve ukáže, kdo čemu rozumí a co umí používat a aplikovat.
Jestli jste dočetli až sem, tak víte, že přečtením tohoto článku jste toho pro svůj cizí jazyk moc neudělali 😊 Haha. Pardon, to jsem prostě já, vždycky si to na konci zkazím 😊 Ne, teď vážně. Pokud jste se v něčem výše uvedeném našli a není to pro Vás úplně příjemné zjištění, prosím, udělejte s tím něco. Změňte svůj postoj, svoje aktivity, dejte pozornost novým a důležitějším věcem. A věřím, že i Vy se následně budete schopni cizí jazyk naučit dle svých představ!
