Na toto téma jsem chtěla napsat článek už hodně dlouho. Proč jsem tu tedy ještě neudělala? Upřímně jsem nikdy nenašla odvahu. Nikdy jsem nenašla odvahu na plnou pusu říct, jak to s těmito věcmi ve skutečnosti je. S jakými věcmi? S jakými záležitostmi? S jakými situacemi? A o co že tu tedy přesně jde? Čtěte dál, pokud se nebojíte a pokud máte kuráž čelit svému vlastnímu životu takovému, jaký skutečně je!
Proč jsem se nakonec odhodlala tento článek přecejenom dát dohromady, upoutat své myšlenky do slov? Včera jsem totiž byla na jednom perfektním semináři, který nesl název Jak více vítězit v životě. Byl to skvělý seminář plný zajímavých myšlenek, jako ostatně všechny semináře od Rastislava Zachara, majitele společnosti Business Success, ale jedno téma mě tam oslovilo ze všech nejvíce. A toto téma se jmenovalo právě Souhlasy a nesouhlasy. Pod slovem „souhlas“ si člověk představí sám sebe, jak s něčím souhlasí, tedy něčemu říká „ano“, něčemu přikyvuje. Většinou si toto pojíme s lidmi kolem nás, tedy „souhlas“ chápeme především jako souhlas s nějakým člověkem, jeho názorem apod. Toto téma bylo však o něčem zcela jiném. Nebylo o souhlasu či nesouhlasu mezi lidmi. Bylo o souhlasu či nesouhlasu s věcmi. Se situacemi. S životem samým. Wow. Znělo to zajímavě a bylo to velmi hluboké, především poté, co mi došlo, že toto téma reprezentuje akce a činnosti, které provádí každý z nás každý den několikrát za hodinu/ minutu, a to velmi často bez toho, aniž bychom si toho byli vůbec vědomi.
Co přesně znamená souhlasit/ nesouhlasit s věcmi/ stavy/ situacemi?
Nemám čas. Tohle si já nemohu dovolit, protože nemám dostatek peněz. Ani za mák nemůžeme otěhotnět. Nemám rád svoji tchyni. Mohla bych pokračovat, ale prozatím nebudu. Toto jsou výroky mnohých z nás nebo lidí kolem nás, které slýcháme, ruku na srdce, KAŽDÝ DEN. Fajn, slýcháme je, víme, že existují, umíme na ně s empatií odpovědět, že to také tak máme nebo že to chápeme. Ale! Přemýšleli jsme někdy nad tím, jak se to stalo, že se daný člověk nebo snad my sami v takové situaci nacházíme? Když řeknu, že si za to můžeme sami, lidé se většinou rozdělí na dvě poloviny – ti, kteří jsou absolutně proti tomuto názoru, protože některé věci (finanční situaci na trhu, geny, počasí apod.) prostě neovlivníš, a ti, kteří alespoň částečně přijímají myšlenku, že každý svého štěstí strůjce a pro které je přijatelné, že navzdory tomu, jak špatná tato situace je, je velmi pravděpodobné, že si za ní (alespoň částečně) můžeme sami. Můžete si sami nyní odpovědět, do jaké z těchto dvou skupin patříte Vy – do jedné určitě ano.
Fajn, to bychom měli. Neplánuji Vás zde nyní přesvědčovat, že je to všechno přece naše chyba a že je naprosto jasné, že si za všechno můžeme sami (ať už je to dobré či nikoliv). Ráda bych Vám ale poskytla jedno zajímavé hledisko – pojďme se na celou tuto otázku podívat z úhlu pohledu situace, která není pro náš život a naše fungování nijak zásadní. Pojďme si představit, že máme nepořádek v kuchyni. Přijdete odpoledne z práce, děti i partner/ka je pryč, ještě někde běhají, a Vy jste zkrátka sami doma. Máte hlad a chcete si udělat něco k jídlu, tak vstoupíte do kuchyně. Tam je ale obrovský nepořádek, protože včera večer neměl nikdo z vás čas umýt nádobí, ani jej nandat do myčky, na talířích jsou ještě zbytky od včerejší večeře, v hrníčkách špinavé fleky od kávy či čaje, po lince poházené obaly od sušenek, pytlík od brambůrků a nějaké sýry, které nejsou pořádně zabalené, protože si od nich v rychlosti někdo jen odříznul kousek a nezandal je zpátky. Také spatříte polovinu jablka a kůru od pomeranče. No, co si budeme povídat, vypadá to dost hrozně. Nicméně Vy jste právě přišli z práce, jste docela unavení, máte hlad a tohle všechno se Vám teď ale vůbec nechce uklízet. Co tedy uděláte? Správně. Přesně tak, vezmete si kus chleba se šunkou, usmažíte vajíčka nebo si připravíte zeleninový salát a odnesete si svoji večeři do jídelny. Poté, co si pochutnáte a trošku uspokojíte svoji základní potřebu, odnesete talíř s příborem do kuchyně a tam vše odložíte mezi ostatní nádobí. Protože máte ještě práci, kterou potřebujete zvládnout, jdete si sednout do pracovny a pokračujete v tom, v čem jste v kanceláři skončili. Je to správně? Je to špatně?
Odpověď je: Fakt, že jste nechali v kuchyni tento obrovský nepořádek, může být správně i špatně. Ale toto není předmětem mého článku. Měla bych se spíše zeptat, co to vlastně přesně znamená, že nepořádek v kuchyni zůstal i poté, co jste měli příležitost jej uklidit? Znamená to pouze jednu jedinou věc. VY JSTE S TÍM NEPOŘÁDKEM V KUCHYNI SOUHLASILI. Na souhlas s věcmi a situacemi má člověk nárok. Všimněte si, že v každém momentě našeho života, v každé situaci máme možnost volby, a to vždy mezi pouhými dvěma proměnnými – SOUHLASIT či NESOUHLASIT. Pokud jsme ten nepořádek v kuchyni (většinou nevědomě) přijali, bude tam i nadále. Pokud nám vadil a my jsme se rozhodli jej uklidit, tedy jsme jej nepřijali, po chvilce tam již nebyl. Nedá se říci, co je správně a co ne. V určité situaci je správně jej neuklízet, protože je mnohem důležitější, abyste udělali svoji práci, na které jsou například závislí Vaši kolegové, než abyste půl hodiny dělali něco, co můžete delegovat (může to později udělat někdo – syn, partner/ka za Vás) nebo udělat déle. V určité situaci je naopak nesprávně tento nepořádek neuklízet, a to například tehdy, když dobře víte, že byste jej uklidit měli nebo mohli (máte na to čas, takto jste se dohodli včera s rodinou apod.), ale Vy si místo toho jdete sednout před televizi nebo brouzdat na internetu. Ať už je to tak či onak (každý poté, co se rozhodneme, vždy na svém svědomí poznáme, zda jsme jednali správně nebo ne), pokud nepořádek neuklidíme, SOUHLASÍME S NÍM. A toto je zásadní bod celého mého článku.
Jaká je síla souhlasu?
Pokud jste si se mnou prožili výše uvedený příklad, cítíte nyní nejspíše, jak velká je síla souhlasu. Souhlas tvoří Váš život. Souhlas říká „ano“ všemu, co se Vám děje. Sice tiše, ale velmi silně to podporuje a dává tomu zelenou. Svým vlastním souhlasem vytváříme celé prostředí našeho bytí a žití. Svým vlastním souhlasem stavíme svůj život jako lego – sami si takto schvalujeme svého partnera, počet našich vlastních dětí, naše pracovní místo a náplň naší práce, naše vztahy s ostatními, místo a způsob, kterým žijeme, náš vzhled, naši figuru, naši fyzickou kondici. Jakýkoli faktor Vašeho života, cokoli, co ve svém životě prožíváte, s čím se potýkáte, co Vás potkalo, co se Vám děje, s čím máte co do činění, tomu jste dali nebo dáváte SVŮJ VLASTNÍ SOUHLAS. Přijmout tento fakt je velmi těžké a vyžaduje to obrovskou dávku odvahy, pokory a chuti do akce. Je to však jediný možný krok k lepšímu životu. Je to krok k životu BEZ výmluv, bez obviňování ostatních, bez nespokojenosti, bez přijetí toho, že Vy sami nejste zodpovědni za svůj život. Zamyslete se nad tím, prosím. KDO JINÝ BY MĚL BÝT ZODPOVĚDNÝ ZA NÁŠ ŽIVOT NEŽ MY SAMI???
Když jsem byla malá, nešla mi do hlavy jedna věc. Jak je možné, že Pán Bůh nás všechny sleduje a hlídá? Jak je možné, že Pán Bůh vidí všechno, co kdo dělá, a podle toho mu pak posílá různé situace? Jak se možné, že Pán Bůh nás pak všechny spravedlivě rozsoudí? Nebyla jsem úplně hloupá, když jsem sama sobě kladla tyhle otázky. Samozřejmě, že Pán Bůh by tohle všechno nikdy nemohl stihnout (zařídit). Jsme to totiž MY SAMI, každý z nás, kdo si tohle všechno zařizuje. Každý z nás si to (rozuměj „svůj život“) zařizuje podle sebe! Sami si svůj život vytváříme na základně našich vlastních souhlasů a nesouhlasů!
Co dokáže nesouhlas?
Tak a teď se pojďme ještě trošku hlouběji podívat na nesouhlasy. Zatím tak postávaly opodál a tvářily se, že nejsou důležité. Naopak! Nesouhlasy jsou v tomto tématu MNOHEM DŮLEŽITĚJŠÍ než souhlasy. Všimněte si, že v tomto článku tu a tam používám velká písmena. To vůbec není můj styl, nikdy nepoužívám velká písmena pro zdůraznění, působí na mě velmi tvrdě a až moc prudce. I díky nim můžete pochopit, jak velké téma pro mě souhlasy a nesouhlasy představují. Tak velké a silné téma, že jsem dokonce dala souhlas velkým písmenům, aby se vyskytly v mém článku. 🙂 A teď vážně, pojďme pokračovat. Nesouhlasy jsou tedy mnohem důležitější než souhlasy. Co to znamená?
Pojďme se na to podívat z hlediska energie. Zkuste si sami představit, že dáváte souhlas faktu, že nemáte dostatek peněz. Zkuste to skutečně nejdříve udělat. Řekněte sami sobě: „Nemám dostatek peněz.“ Nebo třeba „Mám málo peněz.“ Nebo „Nemohu si dovolit, co bych chtěl, protože nemám dostatek peněz.“ Řekněte si to a věřte tomu. Co se děje? Nic. Divné prázdno. Divný pocit neschopnosti, který přijímá, že nemáte peníze. Může Vás svírat, vyčerpávat nebo prostě jen nechávat být. Každopádně se neděje vůbec nic pozitivního. Prostě „nemáte peníze“. Fuj. No, co si budeme vykládat, je to hrozné. A teď se na to pojďme podívat z druhé stránky. Nyní si představte, že dáváte tomuto faktu Nesouhlas. Řekněte sami sobě: „NENÍ pravda, že nemám dostatek peněz.“ „Já mám hodně peněz.“ „Jsem schopen vydělat hodně peněz.“ „Mohu si dovolit všechno, co chci, protože mám hodně peněz.“ Toto samozřejmě nestačí k tomu, abyste měli hodně peněz, ale sledujte, co se s Vámi děje. Co se děje? Ano, je to tak. Valí se z Vás energie. Najednou máte spoustu nápadů ohledně toho, jak byste mohli vydělat peníze, co všechno můžete ve svém životě učinit a podniknout, abyste měli hodně peněz. Ba co víc, máte do toho najednou obrovskou chuť. Myšlenka na to, že VY máte hodně peněz, je tak silná, že Vás skutečně pohltí a zcela nadchne a Vy chcete teď hned jít a něco ohledně toho udělat. Cítíte to? Tohoto jste jako bytost schopni. Takto vytvořit energii může každý z nás!
Toto je nesouhlas. Pokud se Vám na Vašem životě něco nelíbí, DEJTE TOMU NESOUHLAS! Neumíte anglicky? Nejste spokojeni se způsobem, jak komunikujete s lidmi nebo jaké vztahy máte? Dejte tomu nesouhlas! Kdo jiný, než Vy sami má nejen právo, ale především tolik potřebnou moc a sílu s tím něco udělat? Musíte těm situacím dát nesouhlas, aby se něco stalo. Jen skutečný, hluboký a dlouhodobý nesouhlas může udělat změnu ve Vašem životě! Nesouhlas je generátor energie, nesouhlas Vám nabídne desítky možností, jak s tím něco udělat tak, aby to už nikdy nebylo takové, jaké to nechcete. A samozřejmě, nesouhlasit nestačí jednou. Nesouhlas jediný a nesouhlas neprotlačený se o Vás nepostará. Nesouhlas neznamená říci „NE“. Nesouhlas znamená konat, dělat akce směrem k tomu, co žádám, dělat je naplno, opravdově a především s obrovskou, neporazitelnou výdrží. A pak se to jednou stane. Když vydržíte dostatečně dlouho, I VY TO ZVLÁDNETE. I Vy budete mít nádherný dům na předměstí, budete chodit do práce se skutečnou neskrývanou radostí, budete umět plynule anglicky, budete … doplňte si sami. Protože jediný rozdíl mezi člověkem úspěšným a neúspěšným je ten, že ten úspěšný se NEVZDAL. Tento citát známe asi všichni, ale chápete už nyní po tomto článku, co je za tím? Na tom úplně prvním místě, ten úplně první krok, který musíme udělat a tak jako tak ho každý den, každou hodinu, každou minutu děláme, je náš vlastní souhlas nebo nesouhlas. Tak co si vyberete Vy? …
P.S.: Když mě Rasťo, přednášející tohoto semináře, ke konci výkladu o souhlasech a nesouhlasech požádal, ať se na svém místě postavím a na místě se otočím kolem dokola, vůbec jsem to nečekala. Když mě následně nechal posadit a zeptal se ostatních, kolik si myslí, že mám dětí, asi hned pochopíte, proč to udělal. Přesně tak. Jsem dokonalý příklad matky čtyř dětí, která se rozhodla NESOUHLASIT s obecně uznávanou a společností přijatou představou oplácané a strhané matky (čtyř) dětí. Můžete si být velmi jisti, že téhle představě jsem dala a dennodenně dávám velký vnitřní nesouhlas. Ostatně, však Vy mě znáte 🙂
