Tři věci, které Vám dobrý lektor nikdy neřekne

ali úsměv

Způsobil někdy Váš trenér, učitel, lektor, že jste se daný den cítili úplně skvěle?

Mohla to být pochvala, motivace, ocenění, výzva, cokoliv co Vám způsobí dobrý pocit. Zažili jste to?

V tom případě jste mohli spolupracovat s dobrým lektorem.

Za mě by dobrý učitel/mentor/lektor/ doplňte si../ nikdy neměl způsobit, že se jejich svěřenec cítí poníženy, na dně, beznadějný, apatický, doplňte si opět jakoukoliv negativní emoci.


Co byste tedy od dobrého lektora neměli nikdy slyšet?
​​​​​​​

🟡 1. Dyť to máš vědět! Dělali jsme to minule.

Pokud Váš svěřenec neumí, neví, zapomněl, čí je to zodpovědnost?

Čistě studentova?

Tak se zamysleme. Dělal(a) jsem cokoliv proto, aby student látku nebo dovednost poznal, pochopil, dostatečně procvičil, zamiloval si, přijal za důležitou, přijal za svoji?

Nemáme být ti, kdo danému svěřenci má pomoc si věci osvojit, ne z nich dělat strašáka a znechutit tuto látku hláškou jako ,,zase nic neumíš, vůbec ses neučil, dyť jsem ti to říkala“.

Milovali byste jakoukoliv činnost, kdyby vám Váš mentor po každém neúspěchu říkal toto? Přišli byste na další lekci?

🟡 2. Všichni tady to umí až na tebe.

Srovnávání je typické pro naši společnost. Nebo soutěžení.  Aniž bychom přemýšleli, zda je to srovnávání oprávněné, zda je spravedlivé.

Jsem si jako lektor jista, že se ve skupině všichni učí za stejných podmínek? Má Anička stejné množství času jako Pepík? Potřebuje Pepík stejné množství času jako Anička, aby si danou látku zažil, představil, použil v praxi? Má Anička stejnou fantazii jako Pepík?

Pochybuji. Za mě by si měl každý osvojit znalosti svým vlastním tempem, se stejným výsledkem = úspěchem.

Jak se cítí jedinec poté, co se naučil hodně slovíček a umí je, až na to jedno, co všichni umí a on ne? Jak se cítí cvičenec, který umí salto lépe než všichni ostatní, ale vyslechne si , že všichni umí výmyk až na něj?

Zůstane v nás radost z věcí, ve kterých jsme dobří, když nás bude někdo srovnávat s lepšími lidmi v těch druhých činnostech, kde ještě na takové úrovni nejsme?

🟡 3. Nestihl jsi úkol? Nevadí, tak třeba příště.

Tahle věta tak agresivně nezní. Zní i docela dobře pro všechny, kdo se moc do úkolů nehrne. Co mi tedy na tom vadí?

Když lektorovi nevadí, že jeho žák neplní úkoly, nedělá to, co se mu řekne, tak asi lektor nevěří tomu, že dané věci fungují. Proč tedy úkoly zadává? Když trenérovi nevadí, že jeho cvičenec chodí 2x měsíčně cvičit místo 2x týdně, asi mu je jedno, že cvičencův pokrok bude 2x tak pomalý.

Chtěli byste chodit ke člověku, který po Vás vlastně nic nechce? Tím pádem, ani pokrok?

 

Ztotožnili jste se s příběhem  v některém bodě?

Jaké věty podle Vás by neměl svěřenec jakéhokoliv lektora, trenéra, mentora, vedoucího ideálně nikdy slyšet?

Napsat komentář