První cíl

Abych si ve španělštině stanovila nějakou metu, a motivovala se tak, rozhodla jsem se složit zkoušku na úrovni A2. Tahle zkouška pro mě, navzdory své jednoduchosti, byla dost zásadní. Přestože úroveň A2 značí pouhou všední a běžnou znalost jazyka, takovou tu, se kterou se domluvíte na dovolené a při nepříliš složitých rozhovorech, její absolvování znamenalo zvládnout rozhovor s rodilým mluvčím a vůbec se celkově zorientovat v prostředí španělské ambasády, kde se zkouška konala. Česky tam s námi nemluvil nikdo, tudíž pro mě tato zkušenost představovala křest ohněm. Byla jsem na zkoušku připravená a tento první krok „do neznáma“ mi velmi pomohl pochopit, že jsem to se španělštinou vzala za ten správný konec a že právě toto je cesta k úspěchu.

Cesta k dalším snům 

Po úspěšném zvládnutí A2 jsem se po čase vrhla na B1 a za dalších pár měsíců/rok pak na B2. Když jsem úspěšně složila zkoušku B2, byla jsem na sebe poměrně pyšná. K úrovni B2 jsem se v angličtině odhodlala po 12 letech učení se tohoto jazyka. V porovnání s angličtinou jsem španělštinu tedy vzala hopem. Byla jsem spokojená a chvilku ani nepřemýšlela nad dalším cílem. To bych však nebyla já, abych brzy nedostala roupy a chuť tvořit dál. Úroveň C1 se na mě usmívala z budoucnosti, a tak jsem za pár momentů podlehla. Přihlásila jsem se na termín v listopadu 2021, abych však následně studiu španělštiny zas tak moc nedala, a nakonec si těsně před termínem uvědomila, že se na to ale vůbec necítím. Zkouška stála téměř pět tisíc a docela mě mrzelo, že bych o ně měla přijít, neboť pravidla jsou taková, že termín se měnit nedá. Vámi zaplacená částka prostě propadne. Co vám budu povídat, když si něco hodně přejete, může se to stát skutečností, a tak se stalo, že jsem několik dní před zkouškou byla pozitivně testovaná na koronavirus, což byla jediná výjimka z pravidla ohledně storna poplatku. Díky mé pozitivitě (:-)) mi termín přesunuli na duben 2022 a já byla superšťasná! Teď se budu pravidelně učit a všechno dobře dopadne!

Nepříjemné překvapení

Skutečnost byla ale trošku jiná. S pravidelnými lekcemi jsem začala až v únoru a v březnu mi emailem přišlo oznámení o konání zkoušky. Termín nebyl jiný než 1.dubna. Coooože? Už prvního??? To snad ne! Celou dobu jsem žila v domnění, že zkouška proběhne někdy ke konci dubna, a že mám tudíž spouuuuustu času. Ale kdepak. Prostě prvního a buď to dám nebo nic. Chvíli jsem přemýšlela. C1 je opravdu vysoká úroveň. Fakt to není sranda a v angličtině jsem ji skládala po 17 letech učení se. Buď tomu teď posledních 14 dní před zkouškou dám úplně všechno, a nebo můžu zapomenout na to, že mohu potenciálně uspět. Mohu tomu dát všechno? Mám na to čas? Kapacitu? Myšlenky? Chuť? Podporu rodiny? Odpověď byla jasná. ANO. Ano, mám. Bývala bych našla spoustu prostoru pro výmluvy a mnoho variant jejich formulací, které bych určitě dokázala naaranžovat tak, aby vypadaly nejen naprosto uvěřitelně, ale také zcela logicky a tak, že ve skutečnosti nebylo možné se na zkoušku připravit. Proč si ale lhát do kapsy? Nemám to ráda. Buď do dokážu nebo nedokážu. Ale k sobě, k sobě musím, chci a jsem vždycky upřímná. Jdu do toho! Tak zněla moje poslední slova a od té doby o mě svět dva týdny neslyšel.

Dát tomu všechno

Seděla jsem v knížkách od rána do večera, chodila na procházky jen a pouze se španělskými nahrávkami v uších. Měla vlastní lekce, mluvila si pro sebe a celou dobu dodržovala jedno dost zásadní know-how. Know-how o tom, jak se učit. Bez znalosti metody, která v učení se (cizích jazyků) funguje, bych zkoušku C1 nezvládla. Díky vědění o tom, co a jak v učení se funguje, jsem dopředu postupovala rychle, hodně si pamatovala, svižně pobírala nové věci a dokázala je samostatně a aktivně používat. 14 dní jsem dřela a plně se soustředila na pokrok. Byla to dlouhá doba, protože v domácnosti s pěti vlastními dětmi a kusem podnikání na krku je cokoli mimo běžné povinnosti nadměrná zátěž, se kterou se nepočítá. S velkou podporou svého manžela jsem si však nezbytný čas vždycky našla a dala všechno do schopnosti soustředit se a zacílit.  

Pak přišel den D. Zkouška mi zabrala úplně celý den, protože se koná v Praze, a tak jsem jej pojmula jako den pro sebe a svoje plné oddání se tomuto cíli. Při jejím skládání pro mě neexistovalo nic jiného než španělština, nic víc než ten papír přede mnou, než ta nahrávka, která hrála z reproduktorů, a nic víc, než ten rodilý mluvčí, který mě zpovídal při ústní části. Jsem přesvědčená, že právě schopnost plně se oddat momentu a koncentrovat se na to, co je v dané chvíli potřebné, vždycky hrálo a stále hraje velkou roli při dosahování mých úspěchů. Ten den jsem vydala všechno to, co ve mně bylo, a ani nitka na mě nezůstala suchá. Jela jsem domů úúúplně vyčerpaná a doma se zmohla na jediné. Jít si lehnout.

Jak to celé dopadlo a k čemu to vlastně bylo?

Měla jsem ze zkoušky dobrý pocit a věděla jsem, že lépe jsem svoji práci odvést nemohla. Výsledky přišly za téměř dva měsíce, a když jsem certifikát otvírala a očima hledala hlavní výsledek, srdce mi bušilo jako při porodu našich dětí. Tak co?? Tak coooo? Jak to dopadlo? APTO. Španělsky „způsobilý“. Zvládnuto, dokázáno, úspěšně zakončeno! Spadl mi kámen ze srdce. Všechen ten čas, energie, pot a nervy, které jsem své přípravě dala, se zúročily v jedno jediné slovo. Děkuji! Právě vděčnost byla tím, co jsem v tu chvíli tak silně cítila. Vděčnost této krásné příležitosti, vděčnost svému manželovi, který mě tolik podporoval. Vděčnost svému rozhodnutí to nepustit k vodě a vděčnost za všechny z vás, kteří se právě tímto příběhem můžete inspirovat k vlastní tvorbě. Když jsem to zvládla já, obklopená pěti dětmi, mateřstvím, podnikáním, běžnými povinnostmi, a ještě kdysi dávno z naprosté nuly, vy to zvládnete taky! Ať už si vyberete jakoukoli oblast svého života a budete ohledně ní k sobě naprosto upřímní, zvládnete to. Jsem si tím naprosto jistá. A velmi pevně vám držím palce!

Dává vám moje cesta smysl a chcete se také konečně hnout z bodu A do bodu B? Pak můžete vyzkoušet moje vedení prostřednictvím jazykové konzultace nebo koučinku!