Má netradiční cesta k angličtině
Cesty k jazykům jsou různé. Někdo je bilingvní už od mala, někdo odjel na Erasmus během vysoké, někdo se tvrdě učil dnem i nocí… A pak jsem tady já.
Naučil jsem se anglicky už jako dítě skrze svoji (v tu dobu) největší vášeň – počítačové hry. Čtete správně. Už od 6 let jsem nedělal téměř nic jiného než to, že bych chodil do školy a hrál na počítači. Dvanáct hodin denně o víkendech, přes týden kdykoliv to šlo. Taky že se to na mě podepsalo a při výšce 170 cm jsem ve dvanácti vážil cca 98 kg. Nebylo to přinejmenším ideální a jistě si říkáte, že takhle přeci dětství vypadat nemá. Každopádně já jsem si na počítači vytvořil vlastní svět, který mi přinesl mnohem více, než mi vzal. A to mohu retrospektivně říct s jistotou.
Začalo to klasickou strategií Warcraft 3. Táta mi přivezl z Číny „neoficiální“ verzi a už to jelo. Ale nemyslete si, že byly na výběr jiné jazyky než čínština. Hra mě absolutně uchvátila, a i když jsem vůbec nerozuměl instrukcím, našel jsem si k ní cestu. Nepotřeboval jsem chápat jazyk, pokud jsem věděl, jak hra funguje. Tento princip jsem pak uplatňoval až do doby, než mi můj bratranec představil největší herní platformu na světě „Steam“. Zde jsem totiž poprvé poznal i sociální kontext hraní počítačových her. Začal jsem hrát vysoce kompetitivní multiplayerové hry, kde už na komunikaci záviselo, zda náš tým vyhraje anebo ne. A tak to začalo, najednou jsem nevnímal angličtinu jen jako jazyk, ale jako prostředek, jak se zlepšit v něčem, co mě opravdu bavilo a chtěl jsem v tom být dobrý.
Aby toho nebylo málo, v některých hrách byla i možnost „obchodu“ s ostatními účastníky. Vyměňovali jsme mezi sebou zbraně a oblečení pro naše postavy, které měly reálnou peněžní hodnotu. Sice to bylo jen pár dolarů, ale pro mě jako dvanáctiletého kluka to byly velké peníze. Opět jsem tak musel čelit tomu, že bez angličtiny nic neprodám, jelikož online se metoda „ruce nohy“ aplikuje velmi špatně. Odkoukal jsem od ostatních základní fráze, výslovnost a větnou skladbu. Našel jsem si skupinu kamarádů z Norska, se kterými jsme volali skoro každý den (samozřejmě během hraní). Nikdy jsem ale nad angličtinou nepřemýšlel. Neviděl jsem jí jako povinnost nebo jako něco, co bych se přímo musel učit. Školní angličtinu jsem ani moc nevnímal, razil jsem si k ní vlastní cestu. Skrze propojení s něčím, co mám opravdu rád, jsem se najednou v šestnácti probudil s plynulou angličtinou. Pomalu mi začalo docházet, jak je tento jazyk dneska důležitý, a co mi to všechno otevírá za možnosti. Jakmile ale začala moje příprava na mezinárodní Cambridge zkoušky, došlo mi, jak moc jsem zanedbával gramatiku. I zcela základní pravidla pro mě byla překvapením. Byl tak nejvyšší čas se pustit do práce.
Spousty mých přátel lituje, kolik času investovali do počítačových her. Já jsem naopak vděčný. Kromě angličtiny jsem se naučil základy obchodu, komunikace a leadershipu. Z toho se vlastně odvíjí úplně všechno, co dnes dělám. Po tom, co jsem si udělal CAE certifikát, jsem nastoupil do naší jazykovky. Teď mám možnost angličtinu uplatňovat na denní bázi, skutečně obchodovat a vést náš tým k tomu, abychom ostatním lidem též umožnili si skrze angličtinu plnit jejich sny. Jak jsem psal na začátku, naše cesty (nejen) k jazykům se nehorázně liší. Pokud se vám podaří je propojit s něčím, co vás opravdu baví, vykašlete se na veškeré poučky o tom „jak bychom se měli učit“. Můžou to být knihy, vaše práce nebo třeba videa o rybaření, ale garantuji vám, že jakmile přestanete angličtinu vnímat jako povinnost a stane se z ní prostředek k něčemu většímu, budou se vám úkoly plnit s mnohem větší chutí.