Když se anglicky řekne „its“, nezřídka si studenti nejsou jisti, zda napsat „it´s“ nebo „its“. Většinou volí variantu první, tedy s apostrofem, aniž by si byli úplně jisti, zda druhá možnost vůbec existuje či co případně znamená. Jak jste na tom vy? Pokud z toho taktéž nejste nejmoudřejší, pojďte se tomu s námi podívat na zoubek.
Apostrof – to je, oč tu běží!
V angličtině můžete narazit jak na slovíčko „its“, tak na „it´s“. Stejně sice zní, o trošku odlišněji se píší, ale především znamenají něco zcela jiného. Nejprve se mrkneme na variantu číslo dva, tedy tu s apostrofem.
Apostrof má v angličtině dvě základní funkce – buď značí zkrácení slova a představuje tak rychleji vyslovitelnou variantu slova nebo má funkci přivlastnění. Zkrácení slova prostřednictvím apostrofu není nic, co byste našli pouze v angličtině – možná jste už někdy viděli česká slova jedem´ nebo malujem´ napsaná takovýmto způsobem. Já osobně apostrof chápu jako takovou omluvu za to, že nějaké písmenko bylo vypuštěno – tato malá čárka jako kdyby si stoupla na místo tohoto písmenka a tam hrála jeho roli. Stejně tak je tomu v angličtině. Apostrof nahrazuje především samohlásky při zkracování slov pro lepší a rychlejší výslovnost v mluveném projevu – například u slov „do not“ – „don´t“ (stojí místo „o“) nebo „are not“ – „aren´t“ (stojí místo „o“) či „I am“ – „I´m“ (stojí místo „a“).
Druhá funkce apostrofu je umožňovat přivlastnění – např.:
my mum´s car … auto mé maminky
the people´s children … děti těch lidí
dogs´ kennels … psí boudy
A nyní se pojďme vrátit ke slovíčku „it´s“ – apostrof v tomto slově nehraje roli přivlastnění, ale umožňuje slovo zkrátit – jedná se tedy o zkratku slova „it is“, což znamená české „to je“. Anglické „it´s“ je tedy „to je“. Dobře. A co znamená ona druhá varianta slova, která se čte úplně stejně, ale píše se „its“? Ze už žádný apostrof není a význam je tedy zcela jiný.
A co tedy znamená slovo „its“?
Slůvko its je přivlastňovacím zájmenem, je to tedy stejný druh slova jako „my“, „your“, „his“ apod. Přivlastňovací zájmena nepředstavují nic složitého a jejich překlad je jistě jasný:
my … moje
your … tvoje
his … jeho
her … její
its … ?
our … naše
your … vaše
their … jejich
Jasné, všechno zní vcelku smysluplně, až na to, k čemu je tam to „its“. Studenti toto slovo často chtějí překládat jako „toho“. To je vcelku pochopitelné, až na to, že takové slovo v češtině vlastně neexistuje. Jakto? No, jednoduše.
Anglické „it“ je „to“, je to tedy všechno našeho středního rodu, například auto, kolo, zrcátko. Ale také všechno neživé, neboť anglické slovo „she“, tedy „ona“ jejímž přivlastňovacím zájmenem je „her“, tedy její, mohou být pouze slova životná ženského rodu, tedy zkráceně ženy (matka, sekretářka, holka), a „he“, tedy „on“, jehož přivlastňovacím zájmenem je „his“, tedy „jeho“, mohou zase být pouze muži (kluk, manžel, ředitel). Ostatním slovům, která jsou česky ženského nebo mužského rodu, ale nejsou životná, pak tedy v angličtině nezbývá nic jiného, než být „it“. Jsou jimi například budova, hrad, škola a další. A to už se dostáváme k jádru pudla. Pojďme si to ale nejprve trošku zopakovat:
Angličtina vs. čeština: Zájmena
čeština
on … žebrák, vinař, hrad, rok, sen
ona … kuchařka, tramvaj, láska
ono (to) … kuře, vejce, letadlo
angličtina
he … žebrák, vinař
she … kuchařka
it … hrad, rok, sen, tramvaj, láska, kuře, vejce, letadlo
Toto je základní rok mezi angličtinou a češtinou, co se osobních zájmen týče. Čeština rozlišuje slova dle rodu (mužský, ženský, střední), ale angličtina podle životnosti (ženy, muži a vše neživotné – tedy věci + zvířata a malá miminka = to vše je „it“). A nyní pojďme na ta přivlastňovací:
Víte, jak byste správně anglicky řekli, že „Jeho oči jsou vykulené“? 🙂 Budete na to potřebovat slovo „its“.
čeština
on … To je žebrák. Jeho oblečení je otrhané.
ona … Máme novou kuchařku. Její styl vaření je moderní.
ono (to) … Koupili si nové kuře. Jeho peří je žluté.
Zde si již můžete všimnout, že žádné „toho“ neexistuje. Neřekneme, že máme kuře a toho peří je žluté. Řekneme, že to peří je jeho.
Pojďme do angličtiny. První dva příklady jsou stejné, tam není nic zvláštního. Ale u „it“ si můžeme povšimnout ještě jedné zajímavosti:
angličtina
he … To je žebrák. Jeho oblečení je otrhané.
she … Máme novou kuchařku. Její styl vaření je moderní.
it … Koupili si nové kuře. Jeho peří je žluté.
… Jela tam tramvaj a její pasažéři koukali z okének.
Zase žádné „toho“. Naopak. Zde se k „jeho“ (kuřete) přidalo ještě „její“ (tramvaje). Anglické přivlastňovací zájmeno „its“ tedy neznamená nic jiného, než „jeho“ nebo „její“, ale pouze pro ta slova, která jsou v angličtině středního rodu (it). Zapomeňte tedy na slovo „toho“, to neexistuje. Pokud bychom si výše uvedený přehled udělali nyní znovu i s příklady, vypadalo by to takto:
my … moje … My car is blue. = Mé auto je modré.
your … tvoje … Your family lives together. = Tvoje rodina žije pohromadě.
his … jeho … His house is nearby. = Jeho dům je blízko.
her … její … Her hair was longer. = Měla delší vlasy.
its … jeho/její … Its color is white. = Jeho / Její barva je bílá.
Z této věty není jasné, o co jde, víme pouze, že o něco, co je v angličtině středního rodu. To může být následující:
věc … např. gauč, televize, deka
Věta by mohla tedy být například:
I bought a new blanket. Its color is white. = Koupila jsem novou deku. Její barva je bílá.
zvíře … např. pes, veverka, hroch
Věta by mohla tedy být například:
It is a hippo. Its color is white. = To je hroch. Jeho barva je bílá.
O domácích zvířatech, tzv. Pets = domácích mazlíčcích můžete mluvit jako o „she“ nebo „he“, ta představují výjimku.
miminko
Věta by mohla tedy být například:
She has got a little baby. Its smile is amazing. = Má malé miminko. Jeho úsměv je úžasný.
our … naše … Our life is perfect. = Náš život je dokonalý.
your … vaše … Your dreams can come true. = Vaše sny se mohou splnit.
their … jejich … Their sons graduated last year. = Jejich synové loni dokončili školu.
Toto je vyčerpávající výklad k anglickému slůvku „its“, které občas trochu zlobí téměř každého studenta – s tímto návodem snad už nebude 🙂
Děkujeme za pozornost!
