Moc vás vítám u svého článku psaného ke 30-letému výročí od mého narození. Možná je to málo, možná je to moc, každý to vnímáme jinak (moje děti říkají, že jsem děsně stará:-)), nicméně je to dostatečně dlouhá doba na to, aby si člověk mohl vytvořit návyky, projít si různými zkušenostmi a přijmout některé zásady za své. Já bych s vámi u této neopakovatelné příležitosti ráda sdílela sedm mouder, která mě na mé cestě k tomuto věku nejvíce ovlivnila a která mají zásluhu na tom, že můj život nyní vypadá tak, jak vypadá. Pojďme se jim podívat na zoubek!
1. Každý svého štěstí strůjce.
Rčení, které jsem od své mamky slýchávala snad každý den a mohu vám upřímně říct, že jsem ho vždycky nesnášela. Už ani nevím proč, ale asi mi na něm vadilo to, že mi ho pořád dokola předhazovala, a to hlavně v situacích, kdy jsem si zase nějak zavařila a dostala se do stavu, ve kterém jsem být nechtěla.
Dnes je pro mě tato věta něco jako první větou knihy o pravdě bytí a žití. Nikdo jiný než my sami totiž neurčuje náš osud. Můžete si myslet, že za váš osud může Bůh, řidič autobusu, co vám ujel, vaši rodiče, kteří vás špatně vychovali, šéf a jeho nálada, váš partner. Myslet si to můžete. Ale není to pravda. Jediný, kdo je plně zodpovědný za to, co se vám v každé jedné sekundě vašeho života stane, jste vy sami.
Nejradši mám na tomhle pořekadle fakt, že když jej přijmeme a skutečně mu uvěříme, je velmi osvobozující. Díky němu se celý náš život může zcela proměnit. Přestaneme totiž obviňovat, vymlouvat se, vyčítat. Začneme jednat a přemýšlet, jak to udělat, aby ten náš osud odpovídal tomu, jak bychom si ho představovali.
2. Svět potřebuje snílky a svět potřebuje ty, co dělají. Ale nejvíce ze všeho potřebuje svět snílky, co dělají.
Tenhle citát miluju. Za prvé proto, že říká, že musíme dělat. V poslední době mi občas přijde, že je všude spousta seminářů o tom, jak zlepšit svůj život, jak najít motivaci, jak poznat sám sebe, jak a jak a jak. Jsou fajn a mám je ráda, ale nezřídka u lidí narážím na to, že teoreticky všechno perfektně znají a přesně ví, co mají dělat, ale! Nedělají to. Nebo spíše nedělají nic. Nebo dělají něco, ale ne to, co by měli. Zkrátka a dobře chci říct, že bez toho, aniž bychom zvedli zadek a šli udělat to, co potřebujeme/ je nutné/ máme, to nikdy nebude hotové. Ani když půjdeme na další seminář o osobním rozvoji.
A za druhé mi tento citát imponuje proto, že klade důraz na „snílky“, kteří dělají. Podle je velmi důležité nebát je snít. Myslet ve velkém. Nenechat se odradit, zastrašit, vylekat. Nenechat si věci, nápady, přesvědčení a sny znechutit, vysvětlit, proč jsou nesmyslné, bláznivé, příliš velké, nebezpečné, netradiční, nenormální. Svět by nikdy nepoznal, že existuje Amerika, kdyby Kryštof Kolumbus nevyplul za hranice poznaného. Nikdy bychom nezačali používat elektřinu, jezdit auty, volat jeden druhému přes mobilní telefony. Nikdy, kdyby nebyl někdo, kdo nejdříve snil o něčem, co do té doby nebylo reálné, a pak na tom šel dělat. Proto respektujme snílky. A podporujme je.
3. Čemu dáš pozornost, to roste.
Velká pravda, kterou si ověřuji každý den a každý den na ní také myslím + se snažím v souladu s ní fungovat a pracovat. Čemukoli dáte svoji energii, to posílíte. Ať už to jsou věci dobré, špatné, hodnotné, k ničemu, smysluplné, zajímavé, překonané. To je zcela jedno. Svojí energií je podpoříte a toto je velmi důležité vědět, neboť vám to může mnoho přinést a také vás to může zničit. Je třeba si velmi dobře rozmyslet, co přesně chceme a budeme svojí energií živit. Týká se to vztahů, lidí kolem nás, aktivit, které děláme, našich snů, vizí, minulosti i přítomnosti. Všude a vždy platí, že čemu dáš pozornost, to roste. Takovou sílu v sobě všichni máme.
4. Jedině takový život má smysl, který žijeme pro druhé.
Ani nevím, jestli je tohle nějaké přísloví nebo moudro někoho slavného, každopádně pro mě je to pravda. Tohle jsem nikdy moc neuměla. Když jsem byla malá nebo alespoň mladší, dívala jsem se vždycky hodně na sebe. Bylo pro mě důležité všechno, co se týkalo mě, a ostatní mě nijak extra nezajímali. Myslím, že jsem byla dost sobecká. S mojí prací lektorky jsem se musela začít orientovat více na lidi kolem a to mi velmi pomohlo minimálně o trochu tenhle svůj nešvar změnit.
Největší změnu v mém životě, co se žití pro druhé a radosti z toho týče, přinesl až můj manžel, který byl přesným opakem mě. Pro ostatní by se rozdal a sám na sebe by zcela zapomněl. Ondra mě naučil, že dávat je mnohem více, než brát, a že jenom takový život má smysl, který nežijeme pouze sami pro sebe. Osobní pohodlí pro mě už dávno nemá větší hodnotu než pocit štěstí a bezpečí našich dětí či radost a spokojenost našich studentů. A za to děkuji právě svému manželovi. Je pro mě samozřejmou povinností zasluhovat se o to, aby se lidem, zvířatům a prostředí kolem mělo „žilo“ co nejlépe.
5. Co dáš, to dostaneš.
Doslova a do písmene. Líbí se mi, jak všichni dospělí na Mikuláše straší své dětí tím, že přijde čert a uvidí se, zda byly hodné či ne. Nebo jak je poučují, že Ježíšek všechno vidí a podle toho to pak bude vypadat pod stromečkem. Líbí se mi to hodně. Proč? Protože je to pravda.
Skutečně všechno to, co děláme, tvoří strukturu našeho života. To, co děláme teď, se projeví v budoucnosti. Vždycky. Přesně. Tak, jak si to zasloužíme.
Je celkem jedno, jestli věříme tomu, že někdo kouká a ten někdo se jmenuje Bůh, nebo jestli tomu říkáme karma, nebo jestli… Podle mě je to trochu jedno. Co ale jedno není, je, že to tak skutečně je. To, co děláme, neděláme tajně, pokud to zrovna nevidí žádný člověk. Všechno je to za všech okolností součástí našeho života, naší minulosti, která se chtě nechtě přesně tak, jak si zasloužíme, projeví v naší budoucnosti.
6. S chutí do toho, půl je hotovo.
Jedna z mých nejoblíbenějších zásad. Znáte ty sloupce nedokončených úkolů, které ještě musíte zvládnout? Stohy papírů, seznamy povinností, zkrátka práce, která vás čeká a nemine? Zcela jistě znáte. A víte, jak ji zvládneme? Jenom a pouze tím, že ji jednou zvládat začneme. Opravdu miluji tuhle pravdu, neboť i vy si můžete všimnout zajímavého jevu, a to, že když danou věc dělat začneme, najednou zjistíme, že to tak hrozné není. Získáme do toho mnohem větší chuť, všechno se zdá jednodušší, než bylo do té doby, a jde to tak nějak samo. Prostě stačí jenom začít a „půl“ je hotovo. Velká část toho všeho, a to především naše nejistota, nevědomost, strachy, obavy, se rozplyne, a věci začnou být mnohem jasnější, jednodušší. Za mě rozhodně stojí za to tuto zásadu několikrát vyzkoušet.
7. Volej k nebi přání a všechno bude k mání.
Slova z písničky Touha od Dana Landy. Volej k nebi přání a všechno bude k mání. Pak také ještě velmi silně věř tomu, že jej skutečně můžeš dosáhnout, že se Ti může stát, že je to reálné. A pak to bude k mání. Všechny naše sny a touhy jsou možné. Všechny, ano, skutečně jsem přesvědčená o tom, že všechny. Záleží jen a pouze na tom, co si přejeme a zda si to opravdu přejeme. Toto „opravdu“ znamená „vážně“. A „vážně“ neznamená nic jiného než „zcela“, „plně“, „se záměrem“, „bez výhrad“. Tuto neochvějnou víru, chuť a touhu nemůže nic vyrušit. Proto je tady pro každého z nás všechno k mání. Tak co si přejete vy?
Mohla bych pokračovat dál a dál. Je toho tolik, čím se ve svém životě řídím a co mi pomáhá dosahovat cílů. Ale nechci napsat román. Chci napsat jen kraťoučký článek, který vám může pomoci, pokud jste na cestě svým životem a hledáte třeba inspiraci. Snad jste ji našli. Hodně zdaru!
