Váha a obecně postava po dítěti je na jednu stranu veřejným tabu a na druhou stranu denním chlebem matek. Ano, my matky toto skutečně dennodenně musíme řešit. Jasně, že řešíme, jak vypadáme a jak se cítíme. Proč? Protože toto velmi ovlivňuje náš stav, naši náladu, to, jak se cítíme, a ve výsledku i naše chování a způsob, kterým jednáme se svým okolím, se svými dětmi, se svým partnerem.
Pro ženy, které chtějí být i ženami…
Náš vzhled je důležitý, protože když se ve své kůži cítíme dobře, můžeme dokázat velké věci. Můžeme se mnohem více soustředit na ostatní, na své cíle, na sny a touhy naší rodiny nebo jiných skupin, pro které mimo jiné dýcháme. Chci říct – je užitečné si vyřešit poporodní kila, která má každá z nás, protože jinak nás budou zatěžovat každý den do konce života. Možná existují i ženy, kterým je to jedno a svůj vzhled zkrátka neřeší nebo si prostě zvykly, pro ty ale tento článek není určen. Pak jsou mezi námi také jistě ty, které nemusí vůbec nic dělat, a i když se denně cpou knedlíky nebo zmrzlinou, stejně všechno snadno shodí. Ani pro tyto ženy nyní nepíšu. Píšu pro ty z vás, milé ženy, které se svojí váhou po dětech trochu bojujete. Byly jste zvyklé na nějakou postavu a najednou to tak není. Píši pro ty z vás, které máte problém se přinutit nebo vůbec si najít čas na to, abyste s tím něco dělaly. Píši pro všechny matky, které, ať už mají jedno, dvě nebo více dětí, stále neopouští představu dokonalé ženy pro svého partnera a odmítají být jen a pouze matkou svých dětí – zkrátka ženy, které chtějí být i ženami.
Být matkou, ale vypadat jako žena? Ano. Jako krásná žena.
Být matkou je nádherný stav. Je to překrásné období našich životů. Je to všemohoucí jev, který dává další rozměr našemu životu. Miluju být matkou. Přesto se vždycky, když otěhotním, smutně loučím se svojí dokonalou postavou, na které jsem do té doby pracovala, a pevně věřím, že se mi po porodu podaří, se do podobné podoby zase dostat. Zatím, a nyní již po čtvrté, se mi to vždycky podařilo. Teď dokonce v rekordním čase, a to půl roce po porodu. Jak to dělám já?
Milé ženy, vždycky jsem sportovala. Sport byl mojí vášní a brzy jsem pochopila, že právě sport je jedna z činností, která mi dodává sílu a energii. Že při sportu rozkvétám. Že mě dobíjí. Že sport miluji. Sport se stal přirozenou součástí mého života a s ním šla ruku v ruce i správná životospráva. Brzy jsem poznala různé bioprodukty, zakusila všemožné alternativy mléka, sýra, masa… V sedmnácti letech jsem se navíc zamilovala do sauny. Když přišly děti, v těhotenství jako kdyby bylo všechno jinak. Nemohla jsem běhat, a tak jsem musela přesedlat na procházky. Jídlo jsem řešit nemusela, a tak jsem si užívala, že si mohu pochutnat. A tak se stalo, že jsem s každým naším robátkem přibrala kolem 15 kilo. Pokaždé jsem to ale následně zhubla a své tělo vypracovala do podoby, že se za něj nemusím stydět. A proč? Především proto, že abych se mohla naplno věnovat tomu, co je pro mě v životě opravdu důležité, musím být nejprve spokojena sama se sebou. Opravdu si nedokážu představit, že jsem skvělou lektorkou, která ale váží 100 kilo a vypadá spíše odpudivě. Asi bych v tu chvíli nebyla moc šťastná. Před službou ostatním si potřebuji vždy nejprve vyřešit své vlastní záležitosti. Pokud to máte stejně, čtěte dál.
4 děti. A cíle stále stejné.
Po svém čtvrtém porodu na konci dubna 2019, jsem byla zvědavá, jak to tentokrát zvládnu. Doma tři další děti, teď jedno novorozeně, plně kojím, zaběhnutá firma, další projekt v provozu, začínáme provozovat saunu… no, pěkné. A kdy mám jako mít čas sama na sebe? Kdy mám chodit sportovat? A kam? A co když se mi nebude chtít? … To jsou otázky, které si pokládá asi každá maminka. Věřte nevěřte, toho času se čtyřmi dětmi doma moc není. A když zrovna nějaký je, rozhodně to neznamená, že ho nemusíte strávit prací, že to doma nevypadá jako po výbuchu, že někdo nevolá nebo že byste neměla na práci cokoli jiného, než zrovna jít běhat (do čehož se vám navíc nechce). Ale víte, co je nejdůležitější? Vy prostě jít musíte. Já jsem si na svou tabuli cílů v tomhle roce v lednu napsala, že chci do konce roku vážit to samé, co před porodem našeho prvního dítěte. A ono se to stalo. Je listopad, půl roku po porodu naší Ester, a já jsem ten cíl splnila. A díky čemu?
Pravidelnost.
Díky ničemu jinému, než neustálé a pravidelné práci na sobě sama. Asi to není to, co budete chtít slyšet, ale já využívám každou příležitost, kdy mohu něco udělat pro své tělo a nikdy neposlouchám ten ufňukaný hlásek uvnitř sebe, který mi napovídá, jaká je venku zima, že tam prší nebo že mě bolí v krku. Jediný důvod, proč jsem za půl roku zpátky na své váze, je ten, že prostě makám. Minimálně 4, ale spíše 5-6x týdně sportuji, nejradši mám běh (rozuměj běh o cca 10-13km, ne výklus o 4-6km) – ten mě nabíjí, tím žiju, tam se nacházím, tam jsem sama sebou. Pak také ráda chodím do fitka posilovat – prostě si posiluju všechny možné svaly vlastními cviky, minimálně po dobu jedné hodiny, kdy celou hodinu opravdu cvičím (nepovídám si s lidmi, které tam potkám, nepiju na baru ionťáky ani nesleduju pořady, co tam běží v TV). A samozřejmě nesmí chybět sauna. Na saunu nedám dopustit, protože sauna mi pomáhá dostat z mého těla všechno ošklivé ven. Čistí mě. A díky ní se cítím jako znovuzrozená.
Podpora v rodině
Neexistuje, že bych si 4-6x týdně neudělala čas na svoji dávku sportu. Moje rodina ví, že po potřebuji pro své štěstí, pro svůj pocit pohody a radosti, a že jsem potom mnohem výkonnější. Moje rodina mě v tomhle neomezuje a neříká „to nesmíš“, „proč chodíš do fitka“ nebo „vysvětli nám, proč tohle všechno děláš“ ani „pro koho to děláš, komu se chceš zalíbit?“. Neexistuje. Díky tomu, že mám podporující rodinu a mám jasno ve svých hodnotách a cílech, jsem zvládla za takhle krátkou dobu zase dosáhnout toho, co už tolikrát předtím.
Buďte také spokojené. Samy se sebou.
Tento článek píšu hlavně proto, abyste si, milé ženy, uvědomily, že to tak můžete mít i vy. Mě téměř nikdo, kdo neví, že mám tolik dětí, netipne můj věk. Často slýchám průměrně o pět let méně. Dokonce i naše nová chytrá váha říká, že metabolický věk mého organizmu je 25. Je to úžasné. Proč? Především proto, že já se tak skutečně cítím. A vy můžete taky. Ale nesmíte se flákat. Musíte využít každou možnou chvíli k tomu, abyste se hnuly z místa. A pamatujte – NIKDO to za vás neudělá!!!
