Co si budeme vykládat, v dnešní době nestačí umět jeden cizí jazyk. Nebo takhle – možná stačí, ale záleží na tom, jaký život vedete, jaké v něm máte cíle, jakou práci děláte/dělat chcete apod. Ať už to máte tak či tak, rychlý a znatelný pokrok se vždycky vyplatí. Otázka toho, kdy a jak přidat další jazyk k tomu prvnímu cizímu, je věc na úplně jiný článek, ale dnes se mrkneme na to, jak zajistit, že Váš pokrok bude opravdu vidět, Vy jej ucítíte a budete se na něj moci spolehnout.
…
Když se učíte cizí jazyk proto, abyste jej skutečně následně mohli používat, což je nejobvyklejší důvod toho, proč se rozhodneme na naší angličtině, němčině či jiném jazyce zapracovat, chcete po nějaké době vědět, že Vaše energie, čas i peníze za to prostě stojí. Abyste si toto mohli ověřit možná ne úplně předem, ale rozhodně během prvních lekcí, je třeba se zaměřit na dva hlavní faktory. Oba uvádím níže v takovém sledu, v jakém nejvíce ovlivňují, jak to s naší schopností být v tom, co se učíme, samostatní, do budoucna bude:
a) metoda výuky
Na začátek je záhodno říci, že bývá velmi často opomíjena. Za nejdůležitější faktor se považuje učitel či lektor, jež nepopiratelně hraje svoji (velmi zásadní) roli, nicméně metoda výuky má na reálný pokrok větší vliv. Toto se dá celkem jednoduše dokázat třeba tak, když si představíte někoho, kdo se rozhodl, že se bude učit sám. Pokud má po ruce funkční metodu a ví, „jak se učit“, určitě to dokáže. Nebude potřebovat učitele, zvládne to sám.
Problém je v tom, že my sami většinou nevíme, jak se učit, a ještě větší problém představuje fakt, že toto neví ani naši učitelé. Rozhodně zde nehodlám shazovat jejich práci nebo jakkoli kritizovat to, co dělají, nicméně výsledky mluví za vše. Existuje skutečně jen hrstka lidí, kteří odchází ze střední školy po maturitě s tím, že se naučili mnoho toho, co nyní mohou používat v životě.
Možná budete nyní oponovat, že škola nás nemá učit to, co následně budeme používat v reálném světě. Pak se tedy jen zeptám, co jiného by nás tedy měla učit? Jde tedy o jakési učení pro učení? Že abychom celé ty roky nebyli doma, chodíme do školy, abychom se něco naučili, a tím to končí? To nedává smysl, že?
Ano, je to skutečně tak – student je ten, kdo pozoruje, naslouchá, zjišťuje, vypracovává, a to pro to, aby následně toto všechno, co si osvojil, mohl aplikovat v reálném světě.
Abych úplně neodbočila od metody výuky, dodám už pouze, že kvalitní metoda výuky, která má prokazatelné výsledky a může být vyučována kterýmkoli kvalifikovaným učitelem, má hlavní vliv na to, zda daný jazyk či jiný předmět budeme skutečně aktivně ovládat.
b) učitel
Učitel či lektor taktéž velmi ovlivňuje to, jak to s námi bude, až se za námi zaklapnou dveře od školy. Určitě si všichni pamatujeme na ty učitele, kteří bývali přísní. Ach, jak jsme je nesnášeli. Jak nám pili krev. A jak si od nich nyní absolutně nejvíce pamatujeme. Schválně si zkuste vzpomenout, kdo z Vašich učitelů na střední nebo na vysoké škole byl opravdu přísný. Vzpomeňte si na něj/ni a na to, který předmět vyučoval. Jak nyní ovládáte tento předmět v reálném životě?
Moji nejpřísnější učitelé byli ti na češtinu a latinu. Čeština mi nyní nedělá nejmenší problém a když občas vidím, jak se ostatní perou s pravopisem, čárkami, shodou podmětu se s přísudkem apod., musím se až smát. Z latiny si pamatuji mnoho, především slovíčka, předložky, předpony a časování, což mi všechno velmi pomáhá v angličtině a ve španělštině. Latina je prostě základ mnohých jazyků a já jsem nyní moc ráda, že jsem se kdysi každý týden potila při latinských testech.
A to se ještě nebavíme o tom, že by tito učitelé měli v rukách funkční metodu učení. Pokud lektor ví, jak učit, pak ani nemusí být přísný, ale musí vyžadovat. Vyžadovat, aby byla studenty přesně dodržována. Nesmí si v ní dělat svoje vlastní ústupky, které často sice spoří čas, ale zároveň i pokrok. Funkční metoda funguje tak, jak je definována. Ne tehdy, pokud z ní něco vyndáte nebo k ní něco přidáte.
Také je ještě vhodné uvést situaci, kdy je učitel dobrý – má zájem studenta naučit, dokáže být s ním teď a tady, dokáže zhodnotit, co kdy zvládne a co kdy ne, ale nemá funkční metodu. Zkrátka má svoje učebnice, učí tak, jak se to nějak naučil ve škole, jak to odkoukal, zkouší metodu pokus-omyl atd. Toto bohužel nebude fungovat. Hodiny Vás sice budou nejspíše bavit, budete s Vaším učitelem mít dobrý vztah, ale ve výsledku nebudete mít výsledky. Buď bude Váš pokrok pomalý nebo nejasný nebo částečný. Nebudete stabilně stoupat nahoru, nebudete vědět, zda jste lepší. A nakonec s tím pravděpodobně přestanete.
Toto jsou dva zásadní faktory ovlivňující, jak to s Vámi dopadne, ať už budete studovat cokoli. Ať už to bude jeden jazyk, dva nebo třeba jiný předmět. Držím Vám palce, ať studujete pouze pod správným vedením s funkční metodou – a že to celé funguje, zjistíte vždy velmi rychle.
