Celé to začalo před asi pěti lety, naprosto nenápadně a nečekaně. Jedna naše lektorka mi v pondělí na otázku, jak se má, naprosto nadšeně odvětila, že úplně skvěle, protože v neděli byla v saunovém světě v Aquapalace Praha. Že je to místo, kde člověk úplně vypne, opravdu si odpočine a že tam navíc dělají jakési saunové ceremoniály, které jsou „fakt super!“. No, znělo to tak, že nešlo nejet. Když k tomu připočtu, že jsme měli doma batole, našeho prvního synka, kterého už bylo možné „udat“ na hlídání, a zároveň byl skvělý nápad si od něj na chviličku odpočinout, plán na příští víkend byl jasný.
Je to pro mě nebo ne? To poznáte hned!
V Aquapalace jsme byli naprosto nadšení. Neznali jsme centra nabízející více jak 10 saun, v životě jsme nezažili pěkný a energický saunový ceremoniál. Do saunování jsme se naprosto zamilovali a začali jsme konkrétně sem jezdit s pravidelností. Zlomem se pak stal jeden večer, kdy jsme s ostatními saunujícími se seděli v hlavní ceremoniální sauně a několik lidí vyhecovalo jednoho trošku staršího pána sedícího mezi námi, aby předvedl, co umí. Tenhle možná už vysloužilý saunér předvedl tohle krásné řemeslo s takovou chutí a zápalem, že z toho šel mráz po zádech. A bylo jasno. Tohle chceme vídat častěji, sami se naučit, dělat.
První Saunafest – setkání s mistry
Asi měsíc na to, v březnu roku 2018 jsme se rozhodli vyrazit na Saunafest. Tehdy jsme ještě asi ani nevěděli, že je to mistrovství České republiky v divadelních saunových ceremoniálech. Od té doby, co jsme dorazili a usadili se na prvním ceremoniálu, jsme „nezavřeli pusu“. Umění, které se odehrávalo v sauně, bylo naprosto okouzlující. Schopní saunéři, ceremoniály plné triků s ručníky, nádherných vůní, profesionality a do toho všeho zakomponované příběhy. Nebylo možné si nevšimnout, že všichni do jednoho to, co dělají, prostě milují.
Když jsme loni odjížděli ze Saunafestu, ani by mě nenapadlo, že se jej budu přesně za rok účastnit. A už vůbec by mě nenapadlo, že v té době budu mít méně jak tři týdny před termínem svého čtvrtého porodu.
Co když … nemáte kde? Nemáte jak? Nemáte za co?
Do saunování jsme se prostě nadchli. Sice trvalo celé léto, než jsme si jej pustili plně k tělu, ale ta doba přišla. V říjnu jsme konečně absolvovali saunérské školení a zábava mohla začít. Vtip byl však v tom, že v Plzni absolutně není prostor, kde tuto práci, toto hobby, toto umění provozovat. Sauny zde na to nejsou vůbec uzpůsobené a když by nějaká alespoň trošku připadala v úvahu, nechce saunové ceremoniály zavádět. A tak jsme začli „mávat“, jak se práci saunéra slangově říká, v jedné menší sauně, která jediná byla svolná k tomu nás „zaměstnat“. A v tomhle byl a je první základní rozdíl mezi námi a všemi ostatními saunéry v Čechách. My totiž za svojí práci nedostáváme peníze. Vůbec nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale je to důležité k pochopení celého příběhu. Prostě již přes půl roku děláme dvakrát týdně lidem v sauně lepší den a nedostáváme za to nic. Všechno, co s touhle prací souvisí, jsme si museli obstarat sami. Ručníky, éterické oleje, naběračky, saunové kilty, led, reproduktor k přehrávání hudby. Nechci ani vědět, kolik nás to stálo. Ale proto to nepíši – chci jen říct, že „když jí miluješ, není co řešit“. A taky nastínit, jak jiná byla a je naše situace ve srovnání s ostatními v oboru. Občas se prostě může stát, že si moc přejete něco dělat, ale!
a) Nemáte kde
b) Nemáte, kdo by vám za to zaplatil
c) Nemáte žádné vybavení
Jen dvě možnosti jsou pak to, co máte. Buď se na to vykašlat nebo se s tím poprat a nějak si to zařídit. To druhé, ať zní jakkoli statečně a hrdinsky, je sice možné, ale opravdu náročné. Je za tím spousta práce, energie, chuti, spolupráce, peněz, ale především do toho musíte dát hodně lásky a zápalu, abyste v tom dokázali vydržet. Protože jen tak to má smysl.
…
Soutěžit nebo nesoutěžit? To je oč tu běží.
Když jsem si na podzim 2018 vypočítala, že Saunafest 2019 má termín tři týdny před mým porodem, chvilku jsem váhala, zda do toho jít. Všude jsem četla, že do sauny rozhodně nesmím, a tak trochu jsem zapomněla, že se tam vlastně cítím skvěle. Ve všech svých těhotenstvích jsem se saunovala a narodily se nám tři nádherné a zdravé děti. Proto jsem se nakonec rozhodla, že z toho nebudu dělat vědu a přihlásím se.
Jde v podstatě o to, že je třeba si připravit jeden soutěžní ceremoniál, který Vám nesmí zabrat více jak 15 minut, a jeho příprava schramstne několik desítek hodin předem. Trošku šílené, ale pravdivé. A pak jde ještě o to, že musíte práci saunéra opravdu dobře umět. A hlavně o tom chci dneska psát.
Co když na dveře zaklepe strach?
Představte si totiž, že absolvujete školení, zjistíte, že v místě Vašeho bydliště absolutně neexistuje místo, kde byste se mohli realizovat, přesto jedno vyšťouráte a přizpůsobíte se jeho možnostem. V našem případě jsme „mávali“ v sauně se šikmým stropem, kde nejde udělat cca 90% základních triků. Takhle to provozujete půl roku a pak máte přijít do sauny se stropem dobré 4 metry, spoustou místa a třeba až stovkou lidí, která Vám bude dělat publikum. To je jeden obrovský rozdíl!
Když jsme se pár týdnů před Saunafestem přihlásili na školení 100% profi saunér, říkala jsem se, že tohle je dobrá volba. Naučím se zase o něco více s ručníky, získám sebevědomí. Ale kdepak! Na školení se sešla většina saunové rodiny, která patří mezi profesionály, a když jsme si měli stoupnout a předvést, co s ručníky umíme, myslela jsem, že se propadnu do země. Ale přežila jsem to. Vstala jsem, předvedla jsem a dokonce se i naučila něco nového. Nicméně toho stresu, stydlivosti a nejistoty, jsem byla plná ještě asi tři dny poté.
Překonat sám sebe?
To samé, dokonce bych řekla, že možná něco ještě horšího, jsem pocítila včera v noci. Na dnešek ráno jsem totiž měla naplánovaný oficiální trénink svého ceremoniálu v Aquapalace. To by samo o sobě ještě nebylo tak strašné, protože tento trénink se koná před otvíračkou, kdy v sauně nejsou žádní lidé a člověk si může v pohodě a klidu natrénovat, co potřebuje. Jenže jako na potvoru jsem se na poslední chvíli dozvěděla, že zrovna v neděli ráno chtějí přijet také saunéři z Inifinitu z Brna vedeni mistrem světa v saunových ceremoniálech. Budou si taky chtít natrénovat své ceremoniály, vystřídáme se a podívají se i na ten můj, poradí. No výborně. Cítila jsem asi všechno na světě kromě jakéhokoli štěstí nebo vděku.
Tohle byl prostě hardcore. Já přece nemůžu ukazovat někomu, kdo je nejlepší na světě, něco, co dělám půl roku v prostoru, který na to není vůbec vhodný, a dělám to tedy prostě po svém. Ne, to nejde. Ta nervozita, která si na mě sedla, byla obrovská. Upřímně si myslím, že by to většina lidí na mém místě vzdala. Těch „proti“ byla kopa. A to, že za tři týdny budu rodit, bylo v tu ránu to nejmenší z nich. Měla jsem dvě možnosti – buď překonat všechny svoje strachy, které právě nabobtnaly do obřích rozměrů, nebo se prostě odhlásit ze Saunafestu, protože bez tréninku to ani nemá smysl. Na novou saunu si „nováček“ během 20 minut, co má před svým soutěžním ceremoniálem, prostě nezvykne. No, a tak jsem se nakonec rozhodla, že vyrazím.
Jaké to je klesnout až úplně dolů?
Celou noc jsem téměř nespala, údajně jsem se stále probouzela a ptala se manžela na vtipné otázky typu „Mohl bys prosím převléknout ten ručník (čti prostěradlo), na kterém ležíme?“ a tak podobně. Opravdu mi nebylo dobře. Do rána jsem to ale přežila, vstala v pět hodin, rozloučila se s mojí největší oporou ve všech situacích, mým mužem, a jela na porážku.
Vidět ceremoniály lidí z Infinitu, sledovat, jaké dělají triky a jakou suveréností pracují, bylo asi to nejhorší, co jsem mohla ten den zažít jako první. Ale prostě se to stalo, moje sebevědomí kleslo pod pod mrazu a … a byla řada na mě. V tu chvíli jsem se snažila využít příležitosti na 100%. Nejprve jsem si ceremoniál natrénovala sama, následně jsem se nechala přemluvit, že jej ukážu i jim, a úplně nakonec jsem si dala i jeden pro veřejnost /hosty/ Aquapalace. Bylo to asi jedno z nejnáročnějších dopolední v mém životě. Dostala jsem spoustu hodnotné zpětné vazby, překonala svůj stud i strach, dala do toho všechno, vyzkoušela si, co jsem potřebovala, a odjížděla s pocitem neskutečné vděčnosti.
Buďte tím, kým chcete. Můžete.
Vděčnosti za to, jakou obrovskou podporu mám doma. Můj muž při mně stojí vždy a za jakýchkoli okolností, i když dneska odpoledne řekl, že mě nikdy neviděl nervóznější. Jsem mu za to moc vděčná a obdivuji jeho toleranci. Vděčnosti za to, jak milí jsou lidé kolem nás, jak umí pomáhat a jak dokáží dát možnost. Neříkám, že si ostatní saunéři potom třeba neříkali, že tohle bylo to nejhorší, co kdy viděli, to nevím, ale ke mně byli zlatí – poradili, vzali mě mezi sebe a byli velmi ochotní. A vděčnosti za to, že máme vždycky možnost volby. Jsme to jenom my, kdo tvoří náš život. My, kdo určuje, zda jednou budeme stát tam, kde stojí nyní ostatní. My, kdo může za to, jestli sedíme doma a nemáme, co bychom si přáli, nebo jsme plni zážitků, zkušeností a žijeme životy, které jsme si vysnili.
Tímto článkem chci říci, ať se nikdy nebojíte začít dělat něco nového. Pokud chcete v něčem být opravdu dobří, nadchlo Vás to a ještě to třeba neumíte, to nevadí. Po světě chodí spousta skvělých lidí, kteří Vám rádi podají pomocnou ruku a nenechají Vás cítit se špatně, pokud budete jenom trošku ochotní sami zvednout zadek a podílet se na svém vlastním osudu.
Ještě jednou děkuji mnohokrát všem, kteří se mi nevysmáli, kteří mě respektují a dávají mi další a další chuť makat sama na sobě. Být lepší, bořit hranice, a jednou… jednou být třeba na chvilku možná i úplně nejlepší. Ale na to je ještě čas. U práce lektorky mi dosáhnout tohoto pocitu trvalo dlouhatánských 12 let. A stále vím, že je i teď kam jít. Ale už jsem ušla hodně. Na to jsem pyšná. Děkuju!
P.S.: Uvidíme se na Saunafestu – můj ceremoniál je tento pátek 29/3 od 16.15h v 38.týdnu mého čtvrtého těhotenství. A těším se na něj!
