Už jste se někdy učili slovíčka? A jak vám to šlo? Kolik jste si toho zapamatovali a jak vám posléze šlo používat daná slovíčka v praxi?
Představte si klasický slovníček z učebnice. Vidíme dva sloupečky – v jednom jsou slovíčka napsána anglicky a v druhém česky. Tak co s tím většinou děláme? Zakryjeme si papírem anglické slovíčko a snažíme se podle českého významu na něj přijít. A jedeme takto dál a dál. Česky-anglicky, česky-anglicky a tak dále. Když dojdeme konečně na konec seznamu, oddychneme si, že to už máme za sebou. Uf, to byla námaha! A co zítra, budeme si ta slovíčka pamatovat?
Zkusíme se ale teď vžít do jiné situace. Každé slovíčko si přečteme jak anglicky, tak česky a několikrát po sobě si ho zkusíme vyslovit. A co pak? Uděláme si na každé slovíčko několik vět. Jakékoli vlastní věty, v kterých dané slovíčko bude správně použito. A jak se cítíme poté, co si na každé to slovíčko vytvoříme své věty? Cítíme, že pouhá písmenka konečně získala svůj význam.
A v tom to právě vězí. Pokud se budete slovíčka učit samostatně bez jakéhokoli kontextu, moc si je nezapamatujete a naprosto nic vám nezaručí, že až vyjdete na ulici, dané slovíčko budete umět použít. Vezmete si s sebou slovníček? Pomůžou vám sloupečky? To, co vám skutečně pomůže, je to, že to slovíčko budete mít opravdu zažité a takříkajíc vryté pod kůži. Najednou to půjde snadno, věty z vás budou přímo proudit a u ničeho se nebudete moci zasekávat či zdlouhavě vzpomínat na to, že tamto slovíčko přeci bylo někde ke konci toho vašeho seznamu…
U nás v Perfect World nikdy neučíme slovíčka samostatně bez kontextu. Vždy studenty necháme, ať si na každé slovíčko vytvoří své věty, aby jim pak v žádných situacích nedělalo jeho použití naprosto žádné problémy.
