Pamatujete na ty poněkud nudné hodiny ve škole?
Jak učitel vždy přišel, odvykládal, co měl, a pak zas odešel?
Nebo na to, jak jste si přečetli gramatická pravidla z učebnice, a pak hned hurá dělat cvičení?
Asi každý se s tím už setkal. S tím, jak učitel celou hodinu jen přednášel a přednášel. A co dělali studenti? Někdo poslouchal, někomu padala hlava únavou na lavici, někdo si povídal se spolužákem a další si maloval do sešitu. A jak to vypadalo, když přišlo „na věc“? Pamatovali si všichni, co učitel říkal? A chápali to vůbec všichni?
Představme si teď však učitele, který se místo přednášení či čtení pravidel z učebnice ptá studentů na danou novou látku. Střídá jednoho studenta za druhým a každému klade nějaké otázky. Všichni, včetně Vás, jsou zapojeni a nikdo nemá možnost dělat či myslet na něco jiného. A za chvilku zjistíme, že jsme si na všechna ta gramatická pravidla vlastně přišli úplně sami a je nám zcela jasné, o co se jedná! Jak se asi tak cítíme?
Rozdíl mezi prvním zmíněným učitelovým přístupem a tím druhým tkví v míře zapojení studenta. Když Vám bude veškerá nová látka odvykládána bez jakéhokoliv Vašeho úsilí, bude to pro Vás možná na první pohled jednodušší, ale je dost pravděpodobné, že veškerý obsah Vám půjde jedním uchem dovnitř a druhým hned ven. A jak učitel vůbec pozná, že danou látku opravdu chápete?
Když si přijdete na vše takříkajíc sami, budete si veškeré věci mnohem lépe pamatovat, a také Vám bude vše mnohem jasnější, než když to někdo odpřednáší za Vás. Navíc ten pocit, že na té nové látce vlastně není nic těžkého a v podstatě to už my sami známe, je v učení (nejen) jazyka k nezaplacení.
U nás v Perfect World klademe veliký důraz na interaktivitu v průběhu celé hodiny. Když se bere něco nového, učitel nikdy nevysvětluje pravidla sám, ale pouze navádí studenty ke správným odpovědím pomocí dobře mířených otázek. Studenti se tím stávají samostatnějšími a mají ze sebe hned lepší pocit.
