„Dobrý den, otevřete si učebnici na straně 34 a podívejte se na cvičení 2. Vyplňte ho, máte na to 5 minut.“ Kdopak to mluví? To je Ti naprosto jasné a nemusíš ani zvedat hlavu od knížky. Mírně vytahaný svetr, nějaká ta starší sukně neurčité barvy, a když přidáme trvalou, nejspíš se nebudeme mýlit. Tvoje učitelka angličtiny.
Když však nebudeme přehánět, nemusí vlastně ani vypadat takhle. Často zdání klame. Dveře od třídy otevře mladá holčina, co působí nadějně. Rozbuší se Ti srdce. „Konečně, s tou by mě to mohlo bavit!“ sviští Ti hlavou. „Dobrý den, já jsem Jana, a budu vás učit. V tomto kurzu pracujeme s učebnicí Headway Elementary, takže doufám, že je všichni máte. Rovnou bysme začali, tak si prosím otevřete stranu 2 …“ Pomalu Ti zaléhají uši, a tak se radši štípneš, jestli to náhodou není sen. Není.
„Je vůbec možný, aby mě ta angličtina bavila?“ skuhráš si sám pro sebe za světel pouličních lamp cestou domů, přemýšlejíc o tom, že do kurzu už příští týden nejspíš nepřijdeš. Ty peníze, co jsi za to všechno zaplatil, jako by Ti byly rázem „fuk“. „To radši ty prachy omrzim, než abych tam vyplňoval řádku za řádkou a anglicky ani nekvíknul.“…Znáte to?
Nejenom, že tu máme co do činění s nudou k ukousání, ale především narážíme na jeden zásadní problém- jeden začíná mít pomalu pocit, že se ten jazyk prostě nedá naučit. „Jak je ale pak možný, že je tolik lidí, co anglicky mluvjej?“ lámeš si hlavu. „To se tam prostě asi musí jet…no jasně, tam už se člověk přinutí. Takže jedině zkusit nějakou tu Anglii nebo Ameriku!“ A máme to, že! Přesně tady se rodí tenhle známý názor. Jak Vám ale je, představíte-li si teď sami sebe v Anglii bez schopnosti říci cokoli jiného než „Helou, áj jem Milan.“ No, možná se tam něco naučíte, možná i něco víc, ale ty začátky budou minimálně nepříjemné.
Veřte, nevěřte, v Čechách to jde taky! Fakt?! Jasně, a naprosto k tomu postačí tohle:
Lektor, co má šťávu
(na věku nezáleží, jediné, o co tu běží, je energie a chuť- a ty se neskrývají v číslech)
Hry
(ty nejsou jen pro děti, ale pro každého, kdo sám sebe nebere zbytečně vážně a vzpomíná si, že i v něm ještě kousek toho děcka dřímá)
Aktivní zapojení každého studenta
(žádné psaní tužkou do učebnice, žádné strachy z toho říci větu nahlas- ale komunikace, rozhovory a vztah k ostatním)
Krásné prostředí
(žádné lavice, žádné fotky prezidenta nad tabulí- učebny, co se tváří jako pokojíky, napravo krb, nalevo kytky, tu a tam nějaká ta svíčka-a ten výhled !…)
Tak zkuste věřit zázrakům a studujte ve správné jazykovce!
Perfect World, jazykovka se srdcem. Měníme životy…
