Přítomný, budoucí, minulý, předpřítomný, předminulý, průběhový, prostý… Jeden aby se z toho zbláznil! Studenti angličtiny si opravdu často stěžují na to, že to, co je v tomto jazyce nejvíce trápí, jsou právě časy. Naprosto tomu rozumím – anglické časy působí opravdu zmatečným dojmem. Mohu Vás však uklidnit, neboť v anglických časech existuje naprosto jednoduchý systém, který když jednou pochopíte, nebudou se Vám již plést všechny dohromady. Pojďme si jej tedy představit!
Angličtina má ve skutečnosti tři základní časy:
– present … přítomný
– past … minulý
– future … budoucí
Na tom není nic složitého – určitě je většina z vás dokáže poznat a přiřadit k nim následující věty:
„I am happy.“ (Jsem šťastný.) je přítomný čas.
„I was happy.“ (Byl jsem šťastný.) je minulý čas.
„I will be happy.“ (Budu šťastný.) je budoucí čas.
A každý z těchto časů má tři základní formy:
– simple … prostou
– continuous … průběhovou
– perfect … dokonanou (hotovou)
Neděste se poslední formy, i když zní trošku neznámě, brzy si jí vysvětlíme a naučíme se s ní pracovat. Již nyní však můžete vidět, že každý ze tří časů má tři formy – 3×3 je 9, a tedy prozatím se bavíme o devíti časech. Pojďme se podívat na to, co každá forma říká:
Present tense = přítomný čas
I cook every day. = Vařím každý den. … present simple = přítomný prostý čas
I am cooking. = (Právě) vařím. … present continuous = přítomný průběhový čas
I have just cooked. = Zrovna jsem uvařil. … present perfect = předpřítomný čas
V přítomném čase používáme prostou formu tehdy, chceme-li vyjádřit pravidelnost nebo obecnou pravdu, tedy něco, co se neděje pouze nyní, ale celkově. Průběhová forma se pak používá tehdy, když se něco děje právě nyní, tedy teď, a může se to za chviličku změnit na něco dalšího (Například „On právě stojí“, „Petr si čte“ atd.). A předpřítomnou (hotovou/dokonanou) formu je třeba použít tehdy, pokud jste něco udělali v minulosti a v současnosti je do hotové/dokonané („Zrovna jsem uvařil“ – vaření začalo v minulosti, tedy takzvaně před přítomností, a nyní je hotovo).
Past tense = minulý čas
I cooked when I was younger. = Když jsem byl mladší, vařil jsem.
…past simple = minulý prostý čas
I was cooking the whole afternoon. = Vařil jsem celé odpoledne.
… past continuous = minulý průběhový čas
I had cooked before the visit arrived. = Uvařil jsem předtím, než návštěva dorazila.
… past perfect = předminulý čas
V minulém čase je třeba použít prostou formu tehdy, pokud chceme říci, že se zkrátka něco stalo (např. „She came late“ – „Přišla pozdě“ nebo „He fell down a horse“ – „Spadl z koně“ atd.) a nedáváme žádnou váhu na to, jak dlouho činnost trvala. Na rozdíl od toho minulý čas průběhový používáme, pokud je pro nás důležité vyjádření délky aktivity a chceme-li trvání zdůraznit (např. „She was writing the homework for two hours.“ – „Psala ten úkol dvě hodiny“ nebo „They were waiting for you“ – „Čekali na vás“ – věta sama vyjadřuje, že čekali docela dlouho). Předminulou formu (dokonanou/hotovou) používáme tehdy, pokud se něco stalo a byly dokonáno před nějakou jinou aktivitou (např. „She had called the police before I came“ – „Zavolala policii předtím, než jsem dorazil“ atd.).
Future tense = budoucí čas
I will cook. = Uvařím.
… future simple = budoucí prostý čas
I will be cooking the whole weekend. = Budu vařit celý víkend.
… future continuous = budoucí průběhový čas
I will have cooked before you finish your work. = Než dokončíš svoji práci, budu mít vařeno.
… future perfect = předbudoucí čas
V budoucím čase používáme prostou formu, pokud chceme vyjádřit, že se zkrátka něco stane, a nezáleží nám na tom, jak to bude dlouho trvat nebo to nechceme vyjadřovat (např. „I will come“ – „Přijdu“). Průběhovou formu používáme tehdy, pokud je pro nás délka akce naopak důležitá a chceme ji vyjádřit (např. „Peter will be spending there a week“ – „Petr tam stráví týden“ atd.). A předbudoucí (dokonanou/hotovou) formu je třeba použít tehdy, pokud před nějakou jinou akcí v budoucnosti (ne)bude hotova nějaká akce jiná (např. „Mary will not have shopped when you come home“ – „Mary ještě nebude mít nakoupeno, když přijdeš“).
Toto je představení oněch základních devíti anglických časů, které tvoří páteřní strukturu anglické gramatiky. Nejsou sice ještě všechny, ale neděste se, žádný výčet na dalších deset stran vás nečeká. To jediné, co je třeba k těmto devíti ještě přidat, jsou dvě možné formy „před“ forem, tedy oněch „perfect“ dokonaných či hotových forem. Každá anglická „perfect“ forma, kterou najdeme u každého času jednou (present perfect, past perfect a future perfect), umí totiž tvořit jak „simple“ – prostou, tak „continuous“ – průběhovou variantu. Všechny „perfect“formy, které máme uvedené ve výše uvedených příkladech, jsou prosté, tedy „simple“. K těmto tedy musíme připočítat ještě jejich druhé možnosti, a to průběhové, tedy „continuous“ formy:
The neighbour has been listening to us for several minutes already.
– Ten soused už nás poslouchá několik minut.
… present perfect continuous – předpřítomný průběhový čas
The neighbour had been listening to us before we started whispering.
– Ten soused nás poslouchal předtím, než jsme začali šeptat.
… past perfect continuous – předminulý průběhový čas
The neighbour will have been listening to us for an hour already.
– Ten soused už nás za chvilku bude poslouchat hodinu.
… future perfect continuous – předbudoucí průběhový čas
Tyto průběhové formy se v každém z časů používají trošku jinak. Předpřítomný průběhový čas používáme tehdy, pokud něco začalo v minulosti a doposud to trvá (např. „She has been looking at him for 5 minutes“ – „Už se na něj kouká 5 minut“) nebo to před chvilkou skončilo a my můžeme vidět následky (např. „He has been running.“ – „Běhal“, tedy nejspíše právě přiběhl a kape z něj pot). Předminulý průběhový čas se používá tedy, pokud v minulosti před nějakou akcí něco jiného trvalo delší dobu a my chceme zdůraznit, že se to pouze nestalo, ale že to trvalo (např. „He had been sleeping when you called“ – „Předtím, než jsi zavolal, spal (a to nějakou dobu, jelikož to zdůrazňujeme)“). A předbudoucí průběhový čas používáme tehdy, pokud chceme vyjádřit, že někdo už bude nějakou aktivitu dělat po určitou dobu (např. „At noon she will have been travelling already for 24 hours“ – „V poledne to bude už 24 hodin, co cestuje“).
Celkový počet anglických časů
Přičteme-li k oněm již zmíněným devíti základním anglickým časům tyto tři další možné formy „perfect“ časů, dostaneme se na číslo 12, které je konečným ve výčtu počtu anglických časů celkově.
Anglických časů je tedy pouze 12, jejich struktura je logická a nijak zákeřná a tudíž není důvod, abyste se v nich zbytečně ztráceli, báli se jich nebo si nebyli jisti jejich použitím. Existují sice ještě i jiné formy jako například budoucí čas vyjádřený vazbou „going to“ nebo minulý čas vyjádřený vazbou „used to“, avšak všechny z těchto jsou pouhými odvozeninami od oněch 12 základních anglických časů, jejichž princip a použití jsme si vysvětlili výše.
Držím Vám palce, ať anglické časy přestanou být Vaší noční můrou, a budu se na Vás těšit u některého z našich dalších článků!
