Angličtina - Němčina - Španělština - Francouzština - Italština - Ruština

Co mi dalo a co mi vzalo naučit se plynule španělsky?

španělština

Tenhle článek můžete vnímat jako podrobný návod na to, proč to za to rozhodně (ne)stojí naučit se v jakýmkoli věku a situaci další cizí jazyk. Píši (ne)stojí, protože jsem přesvědčená, že úhel pohledu každého člověka na toto téma může být individuální a někomu to za to prostě nestojí, jiný se možná nechá inspirovat a řekne si, že není čas ztrácet čas.

Španělštinu jsem se začala učit před nějakými 3 lety a moje motivace neexistovala. Nepotřebovala jsem jí kvůli cestování ani kvůli práci, neměla jsem žádné přátele ze Španělska, ani se tam nehodlala stěhovat. Nic z toho. Byla jsem čerstvě podruhé maminkou, měla práce nad hlavu, ale přesto jsem si řekla, že teď je ten správný čas začít se učit. Za tu dobu jsem španělštině věnovala ohromné množství svého času a energie a dostala jsem se na úroveň, za kterou se rozhodně nemusím stydět. Můžu se v originále dívat na španělské filmy, rozumím španělským písničkám, mohu se španělsky bavit s rodilými mluvčími. Kdyby mi tohle před těmi třemi roky někdo řekl, neuvěřím.

Co mi dalo a co mi vzalo naučit se plynule španělsky?

Pojďme si ale krátce rozebrat to, co mi tato cesta dala a vzala. Nejdříve se mrkneme na ty plusy:

  1. Získala jsem obrovskou víru v sebe sama.

Na začátku jsem si nebyla vůbec jistá, zda se tenhle, pro mě tehdy zcela cizí jazyk mohu naučit. Živě si pamatuji, jak jsem zapomínala slova, nemohla jsem si vzpomenout, jak se to a to řekne, pletla se mi gramatika, nebyla jsem si jistá, nerozuměla jsem poslechům. Tohle všechno byla tvrdá realita mého všedního dne se španělštinou. Kvůli tomu, že jsem v podstatě neměla motivaci, jsem se také několikrát dostala do stavu, že jsem zvažovala, zda vůbec pokračovat. Párkrát jsem si dala pár týdnů pauzu, a upřímně nyní si velmi děkuji, že jsem se vždycky překonala a rozhodla se pokračovat.

Díky tomu, že se všechny tyhle zážitky časem přeměnily na mé úspěchy a viditelný pokrok, jsem za nějakou dobu zjistila, že to mohu dokázat. Začala jsem si věřit a z mého „Nevím, zda to vyjde“ se stalo „Vím, že to vyjde“. Fakt, že to skutečně vyšlo a já dosáhla vysoké úrovně, o které se mi na začátku ani nesnilo, mi dodal kus nové vnitřní síly v neomezené možnosti člověka.

  1. Začala jsem více rozumět světu.

Když neumíte nějaký ze základních světových jazyků, kterým španělština rozhodně je (dokonce jí na světě mluví více lidí než anglicky), přicházíte, aniž byste si to možná uvědomovali, o dost velký kus porozumění světu. Slova jako „Eldorado“, „Sombrero“ nebo slavné „Hasta la vista, baby“ (čteme „asta la vista, bejby“) jdou prostě mimo nás. Známe je, jasně, zná je celý svět, ale nerozumíme jim. A to je škoda. A není to jenom o tom.

Když člověk pozná nový jazyk, otevírají se mu nové dveře. Nové dveře k porozumění tomu, co slovy v těchto jazycích chtěli lidé říci, jakou gramatiku si kdysi zvolili a proč asi, najednou jsme schopni vidět propojenost mezi jazyky, podobnosti, stejný původ, a čím dál tím si uvědomujeme, že jazyk vytvořil člověk pro své vlastní účely, a proto, aby pomáhal, ne aby přidělával starosti. Najednou můžeme nahlédnout i to, že některé zákonitosti jsou zcela přirozené, logické a vlastně velmi, velmi jednoduché.

Toto jsem si začala více uvědomovat, až když jsem se otevřela třetímu cizímu jazyku, tedy španělštině…

  1. Získala jsem novou úžasnou zálibu

Časem jsem zjistila, že když se učím španělštinu, jsem velmi šťastná. Začala mě to opravdu hodně bavit. Ten jazyk mi byl velmi blízký, měla jsem pro něj cit, chápala jsem jej ze široka. Španělština se stala mojí láskou, když jsem slyšela španělskou písničku, rozzářily se mi oči. A je tomu tak doposud. Z jazyka, o kterém jsem kdysi nevěděla zhola nic, se stala neodmyslitelná součást mého života a já jsem za to vděčná. Tohle by se nikdy nemohlo stát, kdybych se kdysi nepřekonala a nezačala dělat něco, co pro mému tehdejšímu okolí nedávalo žádný smysl…

No a abych nebyla jen pozitivní (i když těch bodů k tomu, co mi naučit se španělsky dalo, bych dokázala ještě několik desítek napsat), svěřím se Vám taky s tím, co mi tahle doba vzala. Jdeme na to:

  1. Přišla jsem o spoustu času, který bych bývala mohla věnovat jiným aktivitám

Času máme všichni stejně málo, jak se krásně říká, já jsem tedy spíše zastánce toho, že času máme všichni stejně a máme ho tolik, kolik si ho uděláme (protože s časem se dá pracovat, čas si můžete na činnosti vytvořit, také jej můžete zabít nebo strávit – jak krásně říká angličtina „utratit“ = „spend“), ale to je teď vedlejší. Určitě všichni přemýšlíme nad tím, jak to udělat, abychom s časem vyšli a nechceme si ho nechat brát.

Španělština mi čas vzala, o tom není pochyb. Bylo třeba mít čas na lekce, na domácí úkoly, na poslechy, na knížky a časem také na učení tohoto jazyka. Celkem brzy jsem španělštinu začala také učit, o čem budu více mluvit v následujícím bodě, a i tohle najednou znamenalo, že času bylo méně. Bez času to určitě nepůjde, na to je třeba se připravit.

  1. Rázem jsem nebyla tou dokonalou učitelkou, co vždycky všechno ví

Předtím, než jsem začala učit španělštinu, jsem učila němčinu a angličtinu, a to už dlouho a standard, taková ta pomyslná laťka mých lekcí, byla velmi vysoko. Byla jsem zvyklá na to, že znám přesně všechny zákonitosti všemožných situací a že bez problémů odpovím na téměř jakýkoli dotaz. A pak přišla španělština moje rozhodnutí začít jí učit, abych si jí opravdu dostala pod kůži. Možná si dokážete představit pocit, jaký mě provázel každou jednotlivou lekci. Nejistota, všechno nové, jak se tohle řekne, proč je tohle takhle, jak to říct…

Bylo toho spoustu. Spoustu, co jsem tehdy ještě nevěděla, co jsem si musela zjistit a naučit se. Ty začátky byly vážně hrozné. Ale pak se to najednou začalo lámat. Čím víc jsem (se) učila, tím lépe jsem se cítila. Tím pevnější v kramflecích jsem byla. Až se jednoho dne všechny ty obavy kdesi rozplynuly a já vím, že jsem se se španělštinou dostala na stejnou úroveň jako s mými dalšími jazyky.

A zase – mohla bych ještě pokračovat. Těch iluzí a idejí, které mi španělština vzala, je mnohem víc. Ale není předmětem tohoto článku Vám podat úplný výčet. Účel toho, proč všechna tato slova píšu, je ukázat Vám svůj úhel pohledu na učení se zcela nového jazyka, pro nějž nemusíte mít ani extra silnou motivaci, a přesto Vás celá takhle cesta může v životě dostat na zcela jinou úroveň.

Držím Vám palce!

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *