Angličtina - Němčina - Španělština - Francouzština - Italština - Ruština

FCE, CAE, Zertifikat Deutsch, DELE aneb mezinárodně uznávané zkoušky z jazyků – proč jsem jim vděčná za všechny svoje úspěchy?

Fakt, že mezinárodní zkoušky z cizích jazyků existují, není nijak neznámý. Já jsem se o nich poprvé doslechla, když jsem byla kdesi na druhém stupni gymnázia a začala přemýšlet o nějakých cílích. Tehdy jsem si v 18 udělala FCE z angličtiny a Zertifikat Deutsch z němčiny. Ráda bych Vám ve svém článku řekla více o tom, proč mají tyto zkoušky smysl, kdy a proč se pro ně rozhodnout a také, proč je tolik respektuji a vděčím jim za všechny svoje (jazykové) úspěchy.   

Co byste o nich měli vědět?
Mezinárodní zkoušky jsou především nástrojem k měření obecné úrovně jazyka napříč kontinenty, generacemi, rasami a čímkoliv jiným, co Vás napadne. Ať už tuto zkoušku skládáte z jakéhokoli jazyka, vždy je nově vyvinuta přímo pro Váš termín a Váš výkon není opravován nikým, kdo Vás osobně zná, nýbrž ve valné většině případů jsou všechny podklady zasílány přímo do hlavních centech těchto zkoušek, které jsou třeba v případě angličtiny v Cambridge a španělštiny v Madridu. Nezřídka Váš ústní projev na zkouškách hodnotí a s Vámi komunikuje přímo rodilý mluvčí, který vůbec neovládá Váš rodný jazyk. Toto jsou všechno faktory, které mohou jednoduše způsobit, že se takovou zkoušku budete vůbec bát absolvovat. To naprosto chápu, ale přesto říkám: “Jděte do toho!”.   

Rozdělení jazykových úrovní     
Obecně známé také je, že každý jazyk má tři úrovně – A, B, C. Každá z nich se dělí na dvě podúrovně A1, A2, B1, B2, C1, C2. A1 je nejnižší začátečnická úroveň a C2 je úroveň rodilého mluvčího. Pokud jste se narodili v Čechách a Vaším rodným jazykem je čeština, máte v tomto jazyce s největší pravděpodobností úroveň C2. Jste schopni se plynule vyjadřovat na jakékoli téma, znáte všechna možná ustálená spojení, bez jakýchkoli problémů komukoli rozumíte, ovládáte slang. Toto je C2.                                                                           
A teď si představte, že takovéto úrovně můžete dosáhnout i v jiném jazyce. Ne tak, že se v té zemi narodíte a daný jazyk se přirozeně naučíte, ale tak, že na něm pracujete jako na cizím jazyce, učíte se jej ve škole, v kurzu, sami. Asi si dokážete představit, že dosáhnout takové C2 je opravdu náročné. Vyžaduje to mnoho času, energie, pochopení, ochoty, víry. A především motivace. Když se rozhodnete stoupat po úrovních nahoru, je to výzva a je nezbytné mít jasno v tom, proč to děláte. Tento smysl celé akce může být spoustu věcí – větší možnosti v práci, cestování, přátelé, touha přestěhovat se do cizí země. Cokoli. Ale musíte to najít.               

                                                                                                                                    Moje cesta       
Když jsem tehdy v 18-i letech začínala a odhodlala jsem se k prvním zkouškám, motivovaly mě samy ty zkoušky. Samotné to, že se budu muset postavit před rodilého mluvčího a komunikovat s ním. Že budu muset nastražit uši a dělat to nelepší, co mohu, abych slyšela všechny informace v poslechu. A to, že to možná zvládnu. V angličtině jsem postupně za pár let vystoupala až na úroveň C2 a byla jsem opravdu pyšná, když jsem jí dosáhla. Měla jsem tehdy dvě malé děti (2 roky a půl roku), když jsem se odhodlala ji zvládnout. Taková příprava obnáší spoustu času, ale jak vidíte, jde to kdykoli. V němčině jsem nejvýše dosáhla C1 a jeden z mých obrovských cílů na rok 2019 je zvládnout její poslední stupeň C2. Když jsem před třemi lety začínala se španělštinou a neuměla z ní ani slovo, nějaké mezinárodní zkoušky z tohoto jazyka šly tehdy mimo mě. Po dvou letech jsem se odhodlala na první z nich, A2, a půl roku na to pokořila B1. Dnes vím, že půjdu dál, a brzy se přihlásím na B2.                                                                                                            
Nedělám ty zkoušky pro ten papír. Ale přiznám se, že mi pomáhají se vybičovat. Když máte doma malé děti a firmu na krku, občas se v těch všech povinnostech máte tendenci ztratit a pár měsíců jako kdyby se nic speciálního nedělo. To je obrovská škoda. I toto je jeden z důvodů, proč sahám po mezinárodních zkouškách a vytyčuji si je jako svoje mety. Mám tedy také obrovské štěstí v tom, že se mi zatím povedlo všechny vždycky udělat. Je celkem normální, že dost studentů zkoušku nezvládne, a dostane tak nižší úroveň. Není na tom nic potupného, můžete ji následně klidně zkusit znovu. Naštěstí jsem to ještě nezažila a ani zažít nechci. Zatím jich za sebou osm, takže vím, o čem mluvím.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *